Vzhůru ke slávě
maximálně pozitivně,“přiznává Kubík, že rok 2017 přináší plnými hrstmi další a další dobré zprávy, až se tomu ani nechce věřit. První titul, první Fed Cup, první grandslam, první triumf na něm, aktuálně 51 výher. Potlesk!
Škoda toho nevyužít: „Pořád si dáváme cíle, které ona okamžitě odškrtává. Dostat se do stovky byl letitý cíl. Pak jsme se chtěli kvalifikovat na grandslam, pak uhrát kolo. Pořád to posouváme dál, až skoro nevím, co vymyslet příště.“
Nezpychnout. Zůstat na zemi
Nemusí tomu být konec, neboť ve 2. kole čeká Vondroušovou její ruská vrstevnice Kasatkinová.
Přibývají autogramy, focení s fanoušky, zájem médií: „Při prvním titulu v Bielu jsem vůbec nebyla zvyklá, teď si zvykám. Musím.“
Přibývají též peníze, teď 70 tisíc eur: „Určitě mi něco zbude. Byla jsem pořád v jednom kole, až se vrátím domů, něco si koupím.“
Ale že by přibývalo nezdravé sebevědomí, že by hrozila pýcha?
Podle trenéra nikoli. „Zůstává stejná, nepozoruju na ní absolutně žádné změny,“těší Kubíka. „Za to jsem rád, protože občas nadhodíme, že je dobré zůstat na zemi. Říká jí to víc lidí včetně rodičů.“
Právě on ji přesvědčoval, ať do Paříže pozve svého milého, bývalého tenistu. „Už od druhého kola kvalifikace jsem jí to začal nadhazovat. Pro její pohodu by to bylo dobře. Tlak je velký a je jednodušší, když tady má někoho blízkého,“líčí Kubík tah, který by nejspíš neudělal každý kouč. On mladému páru věří: „Štěpán je fajn kluk. Vidím, že se spolu často smějí, uklidňuje ji. To se mnou taková sranda není. Jsem spíš suchar.“
Delší čas strávený ryze ve složení trenér–svěřenkyně skončil. Časy výher nikoli. „Slezla jsem z kurtu a hrozně jsem se klepala. Vlastně jsem se klepala celý zápas,“usmála se. „Bylo to pro mě hodně důležité.“
Jistě, tenisový osud jí přihazuje bonusy jako soupeřku na divokou kartu pro 1. kolo. Je jasné, že dlouhodobé potvrzování kvality je těžší než jeden rok v kosmické rychlosti.
„Chci být opatrný. Teď se daří a kéž by se dařilo dál a co nejdýl,“říká Kubík. Báječná tenisová teenagerka tomu jde naproti. ●