Trumpova lekce z byznysu
První zahraniční cesta amerického prezidenta, směrovaná do Saúdské Arábie, vyvolala rozhodně víc otázek, než přinesla odpovědí. Co vlastně v pouštním království hledal? A našel to? Adresa: Anděl Media Centrum Karla Engliše 519/11 150 00 Praha 5
Proč je právě tahle země příslovečným neviditelným slonem stojícím uprostřed místnosti naší civilizace, o kterém přitom víme překvapivě málo? Političtí analytici se nyní slétli jako supi na mršinu a začali cupovat celou Trumpovu cestu počínaje oblečením jeho dcery a ženy a konče jeho agendou. Nešetřili přitom adjektivy jako „neamerický, nepatřičný, bizarní“. V realitě je to stejně bizarní jako fakt, že většina z nich v zemi nikdy nebyla a zrovna třeba právě autorka výše uvedených soudů je specialistka na Rusko a Polsko.
Při pohledu na realitu Království Saúdské Arábie totiž záhy objevíme, že jsou to funkčně, myšlenkově, ekonomicky i životním stylem země minimálně dvě. A že tomu tak bylo už od jejího počátku. Rodina Saúdů, pragmatiků beduínského umění přežít za jakýchkoliv podmínek, vytvořila rodinným jménem nazývané království díky své alianci s přívrženci nejtvrdší hanbalistické verze islámu, wahhábismu. O kmenovou strukturu místních nomádů se opřít vůbec nemohla, byla sama emigrantem zvenčí. Dodala tedy ideovému wahhábismu vlastní politickou a státní strukturu a zároveň mu zaručila myšlenkový monopol v novém státu. Saúdové nebudou vykládat teologii a předají imámům soudní systém. Imámové se nepokusí převzít moc, armádu, policii. Obě struktury měly spolupracovat. V realitě na sobě dodnes vzájemně parazitují.
Obávaný Írán
Výsledkem této smlouvy jsou dvě značně odlišné země jednoho názvu. Jedna z nich rozšiřuje wahhábismus po planetě tak úspěšně, až dnes učení, které ještě v 50. letech pokrývalo ani ne dvě procenta muslimů, samo o sobě udává, že kontroluje krom jiného asi 70 procent z 1 200 amerických mešit. Co se v nich vyučuje, nejlépe pochopíme na výkladu bývalého imáma Velké mešity v Rijádu, který poměrně přesně definoval svůj vztah k takzvanému Islámskému státu výrokem „naše myšlenky jsou stejné, ale my je aplikujeme vytříbenější formou“. I proto Islámský stát začal obratem na svých územích používat ve školách saúdské učebnice jako nejbližší možnou náhradu svých vlastních, ještě nenapsaných.
Druhou zemí, kterou dnes v Saúdské Arábii najdete, je stát procházející reformou blízkou revoluci. 60 procent saúdské populace jsou lidé mladší 21 let. Ročně utrácejí 14 miliard dolarů za nové automobily a 22 miliard za cesty do zahraničí, protože doma kromě wahhábistické mešity a výletu do pouště se sokolem toho opravdu mnoho neobjeví. Tihle lidé jsou v pasti úmluvy, na které je jejich vlast postavena. Výsledkem je, že Saúdská Arábie je hlavním cílem muslimských extremistů hned po nás (bojuje s nimi za 80 miliard nákupů zbraní ročně) a zároveň největším exportérem extremistů, které si chrání, vychovává a zabíjí v zemích, kam je exportovala. Saúdy v boji proti terorismu prostě potřebujeme a saúdská rozvědná služba bývá považována za jednu z nejlepších. Aby ne, když chytá svoje vlastní.
Když do toho ještě započítáte, že saúdská vládní rodina byla dlouho jediným, a to ještě nechtěným reformátorem velmi konzervativní saúdské společnosti a jakékoliv opravdu svobodné volby by k moci lidovým hlasováním přivedly režim ještě nesrovnatelně více středověký, máte zhruba v kostce opravdu jedovaté pouštní dilema. Jeho jediným řešením byla zřejmě evoluce. Saúdská elita se tedy rozhodla počkat na výměnu obyvatelstva. To trvá dlouho vzhledem k tomu, že se v téhle zaslíbené zemi nudy dožíváte v průměru neuvěřitelných 84 let.
Prezident Trump tedy přijel do země, ve které de facto vládne poprvé od jejího vzniku 32letý muž. Je jím Muhammad bin Salman, nazývaný MBS. Problém je, že není králem. Dokonce ani korunním princem, takže je docela nejasné, jestli králem vůbec někdy bude. Je pouze náměstkem korunního prince, se kterým se přetahuje o moc a možná i o následovnictví. Všimněme si jejich dat narození. 1959 a 1985. To jsou partneři Trumpem podepsaného zbrojního obchodu za 110 miliard dolarů, největšího v americké historii. Pro srovnání, tato částka jsou zhruba dvě třetiny hrubého ročního produktu celé České republiky. Důvodem tohoto nákupu pak není obava z terorismu Islámského státu nebo vlastních obyvatel. Důvodem je strach z Íránu.
Íráncům se v posledních desetiletích výjimečně daří. Od okamžiku, kdy je americká akce v Iráku zbavila největšího konkurenta Saddáma Husajna, je íránský vliv na vzestupu. Nicméně vzhledem k tomu, že je tenhle zbraňový nákup jedenáctkrát větší než celý íránský vojenský rozpočet a že ho uskutečnil Trump, slyšíme od amerického Kongresu až po Izrael obavy, kam nakonec zbraně doputují a proti komu budou použity. Kongres teď z obchodu jistě zkusí kosmeticky odebrat alespoň nějakou jeho část, jako třeba speciální munici. Na takhle velkou zakázku pro americké výrobce by si však dovolil sáhnout jen čistý politický sebevrah.
Co tedy prezident Trump hledal v Saúdské Arábii? Bohatého partnera pro zápas se stále se zvětšujícím íránským vlivem v oblasti? Možná. Zejména mu šlo o obchod. Našel ho tam? Rozhodně ano. Navíc v rozsahu, který by mu žádná cesta do Kanady, Mexika, ale ani do Ruska či Číny nepřinesla. S kým tam obchoduje a co z toho bude pro koho dál, to už Trumpův kapitalismus volného trhu primárně neřeší. Ponechává to volné ruce trhu neomezené globální světové ekonomiky, přesně tak, jak se k tomu my na Západě stále ještě hlásíme. Nebo už ne, když vidíme výsledek?
Trumpovi šlo o obchod. Našel ho v rozsahu, jaký by mu žádná jiná cesta nepřinesla.