Čína bere boj se změnou klimatu vážně
Čína zaplatila za svůj ekonomický vzestup obrovskou daň – její životní prostředí trpělo a trpí jak mučené zvíře.
Před pár lety však jejímu vedení přece jen došlo, že nemá-li se nejlidnatější země světa udusit a utopit ve vlastním jedovatém odpadu, je třeba začít se svinčíkem něco dělat. Čína objevila doposud tajemná slůvka, jako jsou ekologie, skleníkové plyny a tak dále.
Logickým důsledkem tohoto obratu nyní je, že přístup Pekingu k boji s negativními změnami klimatu ostře kontrastuje s tím americkým. Zatímco Amerika za prezidenta Donalda Trumpa zařadila zpátečku a opouští Pařížskou dohodu, Čína ujišťuje svět, že svým závazkům dostojí. „Na boji proti klimatické změně je globální shoda, není to čínský vynález... My si uvědomujeme, že jako velká rozvíjející se země bychom měli převzít svou mezinárodní odpovědnost,“řekl včera čínský premiér Li Kche-čchiang v Berlíně.
Někteří analytici to komentují tak, že Amerika vlastně naznačuje: Už nestojíme o světové vůdcovství. Náš krátkodobý profit je nám milejší než prospěch celku. Z dlouhodobého hlediska tak získává „státotvornější“Čína. Rozdíl v přístupu bije do očí také proto, že obě velmoci jsou největšími producenty skleníkových plynů na planetě.
Když jednou zase padla na Peking dusivá smogová duchna, prezident Si Ťin-pching uvedl, že země se stane „železnou pěstí a bude bez výjimky trestat všechny, kdo budou životní prostředí ničit“. I když slova vůdce často dopadají do vzdálených provincií ve zředěné podobě a jejich správnému vyznění může občas bránit rozšířená korupce, změny jsou v dnešní Číně více než patrné. Byť samozřejmě boj s následky smrtícího smogu a zamořených vod teprve začal.
Nejvíce lze změnu spatřit v prioritách. Byť to pro někoho může být šokující, Čína se stává globálním tahounem v opatřeních směřujících k omezení změn klimatu. Zavírá uhelné elektrárny a přechází na obnovitelné zdroje, a to v objemech, jež berou dech. Investuje obrovské částky do rozvoje atomové energie, větrných a solárních elektráren. Zdá se tedy, že Peking je na dobré cestě, byť je to běh na velmi dlouhou trať.
S touto až puntičkářsky vymezenou domácí snahou však ostře kontrastuje chování Číny v cizině. Tam jako by si čínské státní firmy chtěly vynahradit to, co doma už nelze tak snadno – zplodiny jim jsou šumafuk. V zemích, jako je Pákistán, Indonésie, Vietnam, Mongolsko nebo Írán, financují téměř sto energetických projektů fungujících na uhlí, jež výrazně přispívá ke znečistění ovzduší. Výše uvedený titulek je tedy pravdivý jen zčásti. Celý by měl znít asi takto: Čína bere boj se změnou klimatu vážně, ale pouze doma.