Tisíc eur Špotáková rozdá

Poslala oštěp do vzdálenosti 62,88, což nebylo tolik, jak by si přála, ale stačilo to na vítězství na Odložilově memoriálu i nad třetí ženou světových tabulek roku, Běloruskou Taťánou Chaladovičovou.

„Já nečekala, že dneska vyhraju, vždyť Taťána na Diamantové lize v Eugene házela lehoučce za 65 metrů,“říkala Barbora Špotáková.

Snad aby ji motivoval, ředitel mítinku Ševčík pro ni předtím vypsal speciální prémii 1 000 eur, pokud oštěp v Praze ovládne. Hned však hlásila, že si peníze nenechá: „Půjdou na dvě nadace, na asistenční psy a děti z dětských domovů.“

Její čtyřletý syn Janek pobíhal u sektoru, sama měla kolem zápěstí korálky, které od něj dostala ke Dni matek, a ruku zbarvenou dětským tetováním, co na ni Janek obtiskl. Syn přitáhl i všechny její talismany. „Předávaly mi energii,“usmála se.

Špotáková – házející matka. Už víc matka než oštěpařka. Dvakrát vyhrála olympiádu, loni vezla z Ria bronz. Nic nemusí, jen může.

„Beru to teď trošku jinak. Víc než dřív se atletikou bavím. Zatím to je má nejpohodovější sezona,“říká.

Po hrách v Riu vyhlásila, že už nikdy nepůjde do přípravy tak tvrdě. Minulé jaro, kdy se vracela po zlomenině nohy, ji tak moc bolelo. „Tehdy jsem doslova vařila z vody,“vypráví. Přesto v září naznačila, že chce házet až do olympiády v Tokiu 2020, do 39 let.

V úvodu této sezony nicméně spekulovala, že se možná rozloučí už po srpnovém mistrovství světa v Londýně. Nálady a plány, kdy říci DOST, se asi budou i nadále měnit.

„Tak to má v mém věku každý. Už to nejde samo. Některé dny mě atletika fakt bolí a potom mě zase něco psychicky zvedne. Zrovna teď se cítím bezva. Cílem je Londýn. Pak se uvidí,“pověděla a šla hledat syna.