JEDY V JÍDLE

Jedy, smrt, zabíjení... Tato slova se čím dál častěji objevují v souvislosti s jídlem. Opravdu se dají v obchodech koupit nebezpečné potraviny? Nebo jen sami sebe strašíme?

MF DNES - - DNES TÉMA - scarlett.wilkova@mfdnes.cz

B ěžný nákup se pro mnoho lidí změnil v dobrodružnou výpravu plnou nástrah, na kterou je třeba se vyzbrojit. Například tím, že si do mobilů stáhneme aplikace, které radí, jaký postoj k té či oné potravině zvolit. Zda ji koupit bez přemýšlení, zda pečlivě zkoumat na obalu její složení, nebo kolem ní projít obloukem, protože je zdraví škodlivá. Takovou aplikací může být třeba databáze éček. Tuhle jsme se u pečiva setkaly s bývalými kolegyněmi.

„Ty kupuješ tohle?“ptala se jedna druhé, která zrovna brala do ruky koblihu s růžovou polevou posypanou kousíčky něčeho bílého.

„My to máme rádi,“špitla ta druhá omluvně, jako bychom ji nachytaly při něčem značně nemravném.

Následovalo probuzení mobilních telefonů a vyhledání informace, že barevné polevy obsahují žluté karoteny nebo syntetický tartrazin, který se vyrábí z uhelného dehtu. A že ten způsobuje u dětí hyperaktivitu a alergii. Dalším krokem bylo kliknutí na databázi éček a diskuse, zda je žlutý karoten neškodný, či ne, protože ne každé éčko přináší zhoubu a smrt. Jako éčka se totiž označují i pektin, obsažený v marmeládách, nebo kurkumin či karoten, což jsou barviva přírodní.

Připadala jsem si jako při hodině chemie a začala jsem mít strach se vůbec u nějaké potraviny zastavit, dotknout se jí, natož dát najevo úmysl, že ji snad sním. Proplížila jsem se tedy oddělením uzenin a jogurtů, protože jsem se chystala zásobit rodinu na chatě jídlem s dlouhou trvanlivostí. Viděla jsem v této sekci na etiketách hrůzostrašné věci. Například kódy E952, E951 či E124, E129, o nichž mi kolegyně před chvílí sdělily, že kdo má v mobilu databázi éček, nechce s nimi mít nic společného. Při následném pokračování diskuse ve frontě u pokladen mi definitivně došlo, že kdo dnes neví, že drtivá většina potravin byla vyrobena proto, aby lidstvo postupně vyhubila, je naivní a nedopadne to s ním dobře.

CO ZPŮSOBÍ CHIA?

Strach z toho, co jíme, je všudypřítomný a nedá se mu vyhnout. Stačí si přečíst tuto zprávu: „Národní centrum bezpečnosti potravin při ministerstvu zemědělství nabízí možnost stáhnout si nutridatabázi.“Jedná se o soupis složení jednotlivých potravin prodávaných v Česku. Nebo další: „Zdravotní ústav spustil projekt nutrivigilance.“To slovo se dá přeložit jako zdravotní bdělost nad potravinami a nabádá lidi, aby hlásili, pokud mají po nějakém jídle zdravotní potíže.

Jedná se přitom o takzvané potraviny nového typu. Tedy takové, které nebyly rozšířené před rokem 1997. Lidé je dřív neznali a nikdo neví, jestli třeba po čase někdo nepřijde na to, že je v nich něco zdraví škodlivého. Evropské společenství sem například řadí potraviny obsahující semínka chia. Ano, ta semínka, která do sebe nyní vyznavači zdravého životního stylu cpou po hrstech, protože jsou přesvědčeni, že jim zaručí věčné zdraví.

Vlny údajné škodlivosti jednotlivých potravin připlouvají a zase odplouvají, jak už to u vln při bouři bývá. Ke vzniku takové bouře před pár lety výrazně přispěla kniha Doba jedová. Napsala ji Anna Strunecká, bývalá vědkyně Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ta tvrdí: „Prokazatelné jedy v potravinách jsou uznané za bezpečné.“V knize popisuje, jak jednotlivé látky, které výrobci potravin běžně používají, škodí zdraví.

Pro mnoho vyznavačů zdravého životního stylu se tato žena stala bohyní. Pro mnohé vědce je naopak zrádkyní, která si pohrává s fakty tak, aby se její knihy dobře četly. Klub skeptiků paní doktorce dokonce udělil cenu Bludný balvan za matení veřejnosti. Anna Strunecká se ovšem jen tak nedá: „Za nejhorší považuju látky, které se přidávají do potravin proto, aby lépe chutnaly, lépe vypadaly a déle vydržely. K tomu se nejvíc používá glutamát a aspartam.“A pozor: „Skladba potravin a životní prostředí se změnily natolik, že obranné systémy lidského těla jsou škodlivinami přesycené a už nedokážou plnit svou původní roli.“

Tato vědkyně dále tvrdí, že aspartam, který původně Pentagon zařadil na seznam bojových chemických látek schopných ovlivňovat činnost mozku, se dnes běžně používá při výrobě nápojů, nízkokalorických jogurtů, krémů, sušenek, směsí cereálií nebo vitaminů. Je tedy i v potravinách, které zařazujeme mezi takzvanou zdravou výživu. Shnuto: toto levné barvivo vzbuzující chuť na další věci

2 Přes dva miliony dvě stě tisíc úmrtí ročně je na světě způsobeno nemocemi z potravin. Vyplývá to z údajů Světové zdravotnické organizace. Ta mezi choroby, které ovlivňuje to, co jíme, řadí dvě stě druhů nemocí, od průjmů až po rakovinu.

obsahující stejné barvivo časem u lidí může vyvolat vážné zdravotní obtíže. Další vědci, jako například bývalý předseda spolku Sisyfos Jiří Heřt, mají v této kauze poněkud jiný názor. „Kdyby byl aspartam tak nebezpečný, byl by už dávno celosvětově zakázán. Studie dokazující jeho rizikovost byly odmítnuty jako mylné.“

A co teď? Co si máme počít my, znejistělé bytosti procházející regály plnými jogurtů, snídaňových cereálií a müsli tyčinek s různými polevami? Dát si je, když je tam aspartam, a zadělat si tím na Alzheimera? Nebo počkat na příští rok, než bude za jed označeno zase něco jiného?

DOMÁCÍ NEZNAMENÁ ZDRAVÉ

Mnoho z nás dnes při výběru jídla přepadá opatrnost, nejistota a strach. Ve skutečnosti existují tři druhy nebezpečí, které s potravinami souvisejí. Předem se omlouváme za ostřejší slovo, ale k mnoha současným potravinám se tak nějak hodí.

1. Nějaké to svinstvo se do nich dostalo při výrobě nebo dalším nevhodným zacházením. Jde o jasné případy, kdy je v jídle něco závadného, třeba plíseň nebo bakterie. Velká část těchto případů je odhalena při namátkových akcích kontrolorů a výrobce nebo prodejce z toho mají průšvih. Jde o vcelku jasnou věc, která se zkrátka čas od času stává.

2. Svinstvo je součástí potravin, protože jde o svinstvo v povoleném množství a ne každý si myslí, že jde o svinstvo. Typickou ukázkou jsou už zmíněná éčka, tedy umělé přísady, kterými výrobci u potravin prodlužují trvanlivost a dodávají jim barvu i chuť. Vědci se pořád nedokážou shodnout, která z látek je škodlivá, v jakém množství, a hlavně, co to s lidstvem udělá v budoucnu. Jsme totiž první

38

pokusné generace, které takové věci jedí. Je tedy na každém, jestli mu vyhovuje nakoupit si trvanlivé salámy v igelitu a pak nadávat, že do nich výrobci dávají éčka, nebo si zajde pro deset deka čerstvé šunky přímo k řezníkovi, o kterém si zjistí, z čeho tu šunku vyrábí.

3. Za svinstvo v potravinách si můžeme sami. Protože si myslíme, že všechno, co je takzvaně domácí, je zdravé. Lékaři zaznamenávají výrazný nárůst případů, kdy se lidé přiotrávili či nakazili salmonelou či něčím podobným při různých druzích vlastní výroby. „Evidujeme například vzrůstající výskyt virových hepatitid typu E, které jsou spojovány s domácími zabijačkami,“říká Jarmila Rážová, ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví.

Ročně je u nás zaznamenáno sto čtyřicet tisíc otrav nebo infekcí způsobených potravinami.

DĚTI A KADMIUM

Strachu z jedů a jiných nebezpečí se nezbaví ani ten, kdo chodí jen do prodejen se zdravou výživou a zkoumá složení potravin všemi dostupnými aplikacemi v mobilu. Následující řádky mohou být pro někoho stejně zdrcující, jako když zjistil, že neexistuje Ježíšek.

Stačí si sem tam pročíst zprávy Informačního centra bezpečnosti potravin. Nedávno inspektoři zakázali dodat na trh přes dvě tuny kustovnice z Číny. Kustovnice je také známá pod názvem goji. Ano, ta velice zdravá goji. Kromě carbofuranu v ní byl i pesticid propargit. A to není všechno.

Špaldová mouka celozrnná hrubá v sobě měla něco, co kontroloři označili za černé jehličkovité částice s feromagnetickými vlastnostmi. Čaj nazvaný Sedmero bylin s echinaceou obsahoval alkaloidy atropin a skopalamin v množství, ke kterému kontroloři uvedli, že je není možné považovat za bezpečné.

Také česká čiroková mouka celozrnná s názvem Bio harmonie obsahovala atropin a skopalamin, k čemuž kontroloři dodali, že v tomto množství může vyvolat u citlivých jedinců akutní zdravotní potíže.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce našla atropin a skopalamin i v bezlepkové kaši. Ve zprávě to okomentovala tak, že jde o látky působící jako halucinogeny a vyvolávající poruchy paměti či neschopnost úsudku.

Samozřejmě to neznamená, že všechny čaje ze sedmera bylin, všechny čirokové a špaldové mouky, bezlepkové kaše a všechny kustovnice obahují něco ohavného. Ale přiložení polínka k našemu planoucímu strachu to je.

„To, že vše přírodní rovná se zdravé, je mýtus,“říká profesorka Vysoké školy chemicko-technologické Jana Dostálová, mimo jiné místopředsedkyně Společnosti pro výživu. „Lidé mají často strach ze syntetických látek

Průměrný Čech spotřebuje ročně 38 kilo cukru, což je téměř dvojnásobek doporučené dávky. Podle lékařů jde o nejlepší ukázku potravin, které člověku velmi škodí.

85 V zemích Evropské unie je ročně hlášeno okolo 85 tisíc případů salmonelózy způsobené jídlem, přičemž náklady na její léčení si ročně žádají kolem tří miliard eur.

v potravinách, ale ty jsou kolikrát bezpečnější než přírodní extrakty. Sama bych si mnohdy spíš vybrala potravinu s éčkem, které je prověřené, než extrakt z rostliny, který nebyl testován. Všechna éčka, která se do potravin přidávají, musejí být povolena a je dáno jejich maximální množství. Jsou také přesně stanoveny základní potraviny, do nichž se dávat nesmějí. Ale je jasné, že když je na obalu uvedeno množství látek s kódem E, o kvalitě z hlediska surovinového složení a výživové hodnoty to nesvědčí.“

SLADKÉ NEBEZPEČÍ

Ve správném hororu se objevují fáze klidu a fáze hrůzy. Takže uklidnění máme za sebou a teď si dáme zase trochu vzrušení.

Před lety udělali vědci z univerzity v Southamptonu pokus, kdy děti různého věku řešily počítačové testy a souběžně přitom dostávaly různé nápoje a sladkosti. Vyšlo najevo, že při konzumaci potravin s některými éčky klesala jejich pozornost. Americká akademie pediatrů zase zveřejnila zprávu, podle které určitá syntetická barviva v jídlech souvisejí s nárůstem poruchy ADHD, tedy hyperaktivitou dětí. A do třetice: Evropská komise se rozhodla snížit povolené množství několika barviv v potravinách. Do té doby se naprosto běžně ve vyšším množství používala v bramborových lupíncích, bonbonech, zmrzlině a mnoha nealkoholických nápojích.

K tomu, že se u jídla čím dál častěji objevuje slovo strach, přispělo i oznámení Státního zdravotního ústavu, podle nějž až polovina českých dětí ve věku mezi čtyřmi a šesti lety má v těle moc kadmia. To je přitom označováno za jed, který způsobuje chudokrevnost nebo může vést až k rakovině. Děti do sebe tento jed dostávají jednak tím, že žijí ve znečištěném životním prostředí, ale i tak, že jedí jídlo ze surovin, které kadmium obsahují. Za nejrizikovější byly v tomto směru označeny brambůrky, špenát, rýže, olivy, slunečnice, čaj a mák.

Ano, po přečtení těchto zpráv začne nad souvislostmi výrazů jed a jídlo přemýšlet i hodně lehkomyslný optimista.

Současná vlna strachu z nebezpečných potravin má podivuhodné podoby. „Lidé se už potravin tak panicky bojí, že si sami vytvářejí různé programy, podle kterých je to či ono právě teď zdraví škodlivé. Ve výsledku si tím škodí ještě víc. Prostě se rozhodnou, že něco nebudou jíst, ale racionální důvod to nemá,“upozorňuje Miroslava Navrátilová, lékařka specializující se na poruchy metabolismu a výživy.

„Lidé sice mají hrůzu z éček, na druhé straně vyhledávají potraviny s dlouhou trvanlivostí, ať už se to týká uzenin, pekařských výrobků, či různých pomazánek. Jenže přesně u těch musejí s éčky počítat,“říká odbornice Jana Dostálová. „Takže než podléhat strachu by bylo prospěšnější pamatovat na heslo všeho s mírou a poohlédnout se po potravinách s lepším složením. Největším rizikem pro zdraví jsou totiž potraviny, které dodávají lidskému organismu nasycené mastné kyseliny a jednoduché cukry. Ty jsou prokazatelně příčinou mnoha civilizačních onemocnění.“

ZDRAVÉ, ALE JEDOVATÉ

Nezbývá tedy než se smířit s tím, že žijeme v době, ve které se výrazy jedovaté či nebezpečné budou dávat do souvislosti s potravinami čím dál víc. Cesta, jak se z téhle situace vydat ven, neexistuje. Čím víc se totiž o škodlivé látky v jídle budeme zajímat, tím pozoruhodnější informace najdeme. Například tuto: „Ryby jsou považovány za všeobecně zdravé, ale pozor, jsou jedovaté. Světové vody jsou znečištěné průmyslovou činností a obsahují velké množství rtuti. Ta se ve vodě mění v methylrtuť, která se ukládá ve tkáních. Kontaminovaný je platýs, žralok, makrela, ale i okoun, bolen a candát.“

Neptejte se, proč je kontaminovaný zrovna platýs a okoun, a ne třeba mečoun a pstruh. Možná na ně autor této informace zapomněl nebo znal jen některé ryby. Nevím. Každopádně vím, že když se teď, na jedné straně vyzbrojena radami výživových poradců o prospěšnosti rybího masa, a na druhé straně zděšena po přečtení této zprávy, vypravím koupit ryby, pokaždé ve mně zahlodá strach. Co když sním nějakou mrchu jedovatou, a tím ve mně zase pár jedů přibude?

Jediná možnost je smířit se s tím, že nakupování už není, co bývalo. Doba, kdy se chodilo do obchodů beze strachu, je prostě pryč.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.