„Životní prostředí musí chránit odborníci“
Jeho otec sice vynalezl měkké kontaktní čočky, Kamil Wichterle je však nikdy nenosil. „I když jsem si to tajně přál.“
V trojské botanické zahradě ve středu slavnostně otevřeli Stezku osobností, která spojuje zatím šestasedmdesát stromů a keřů vysazených významnými Čechy. Třiasedmdesátou osobností je proslulý vědec Otto Wichterle. Strom křehovětvec žlutý za něj s maminkou kdysi zasadil i jeho syn Kamil Wichterle, rovněž vědec a profesor chemického inženýrství. „Maminka chtěla třešeň, ale vybrali jí něco exotického,“říká Wichterle mladší. Ke stromu svého otce však zajde jen zřídka, většinu času totiž nyní tráví v Ostravě, kde učí na Vysoké škole báňské.
Pozorujete rozdíly mezi ostravskými a pražskými studenty?
Tady v Praze jsou, jak se říká, oprsklejší. Jsou razantnější, což mám rád. V Ostravě jsou upřímnější, ale také od nás čekají, že se o ně budeme starat jako v mateřské škole. Tady jsou víc do světa a také jsou víc ve styku s cizinci. Chytrých je všude dost, hloupých taky. Řekl bych, že v Ostravě mají vůči škole větší vážnost.
Je dnes o chemii zájem?
Není, ale to je obecně znak technických oborů. Spousta lidí si vybírá obory, které jsou na studium jednodušší. O dobré studenty se nám rvou fabriky a výzkumné ústavy. Ty nás prosí, abychom jim poslali studenty. Tady v Praze už jsem „uplacíroval“asi deset Ostraváků v Akademii věd. Nějaké mám i ve světě. Snažím se jim trochu zapálit koudel u zadku, aby byli živější.
Váš otec Otto Wichterle vynalezl měkké kontaktní čočky. Nosil jste je někdy?
Nikdy. Dřív jsem je nepotřeboval a teď už mám jedny brýle do střední dálky a jedny na čtení, takže se pro mě čočky nehodí. I když jsem si vždy tajně přál, aby mi otec dal barevné čočky. Chtěl jsem si zkusit být na chvíli černooký, ale nikdy jsem mu to neřekl.
Jaký byl váš otec?
Fantastický. Nejlepší bylo, že jsem ho pokládal za celkem obyčejného, a myslel jsem si, že takové rodiče mají všichni. Byli neobyčejně tolerantní a neobyčejně vzdělaní. Užil jsem si s nimi různého sportu, ale protože jsem byl malý a slabý, nikdy jsem s otcem třeba nehrál tenis. Netroufl jsem si.
Přilákal vás k chemii jeho vzor, nebo v tom bylo i něco jiného?
Já jsem šel na školu s tím, že budu stavět fabriky. Byl to můj sen, který se mi s chemickým inženýrstvím splnil.
Jak důležitá je v dnešním světě chemie?
Dost. Spousta lidí si třeba myslí, že se budou zajímat o životní prostředí an sich (samo o sobě, pozn. red.). To je nesmysl, životní prostředí musí dělat odborníci – přírodopisci a další. A o to, aby průmysl fungoval nezávadně, se zase musí starat technici.
Jak se tedy jako normální člověk mohu starat o životní prostředí?
No, můžete o tom mluvit. A úředník může dávat příkazy, ale na ty pak někdo musí také rozumně reagovat.
Jak dnes podle vás chráníme životní prostředí?
Myslím, že se to všichni snaží dělat dobře.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že USA odstoupí od pařížské klimatické dohody. Co si o tom myslíte?
Klimatické šílenství nedělají technicky vzdělaní lidé. Přemýšlet se o tom musí, ale proboha! Pokud spálíme všechno uhlí, se Zemí se nic nestane. Jen v zimě zmrzneme.
A co míníte o snahách prolomit těžební limity?
Musíme být šetrní ke krajině. Třeba taková těžba břidlicového plynu. Na severu USA a v Kanadě je to jednoduché. Navrtá se díra, trochu se rozstřílí skála a čerpá se do toho voda. Ale tam je to dvě stě metrů v podzemí a u nás osm set. U vrtu si navíc lidé řeknou: „To je krásné, jen roura ze země. Může být i v lese.“Houby, nemůže to být v lese! Kolem musí být alespoň hektar prostoru na auta, cisterny a čerpadla. Vždy se na problém musíme dívat v celé jeho šířce a ne jen z hlediska toho „životního prostředí“.
Předpokládám, že „zelené“aktivisty rád nemáte.
Nemám rád ty zelené aktivisty, kteří se chovají nerozumně. Je to stejné jako začít protestovat, že vám staví silnici. Angličané tomu říkají „not in my backyard“. Ne na mém dvorku. Ale všichni se musíme nějak uskromnit. Někdo má poblíž silnici, někdo letiště, někdo fabriku a někdo pole. Když se chceme mít dobře, musíme se na to dívat z širšího hlediska. Nějaká paní Havránková si nemůže vzpomenout, že zastaví stavbu dálnice jen proto, že se jí nechce jezdit dál na pole.
Opravdu však potřebujeme všechny dálnice a obchoďáky?
Samozřejmě by se to dalo dělat rozumněji. Ale leccos z toho opravdu potřebujeme. Nepříjemné je, že v naší malé zemi děláme servis pro jiné země, které by u sebe místo měly a jen využívají toho, že tady dostanou levnou pracovní sílu a prostor. Sklady okolo měst a pohyb auty, to je zlé a musí se to nějak řešit.
Na internetu si píšete blog. Co vás nejvíc trápí?
V několika textech jsem bojoval proti pověrám – astrologii, alchymii. Teď ale nic nepíšu. Zatím se ještě nenudím. Když jsem ovdověl, myslel jsem si, že skončím ve škole, ale teď jsem si zase navýšil úvazek.