Rok po Čechovi
Nová éra, nový brankář. Chybí české reprezentaci „Petr Veliký“?
Měnili se trenéři. Měnily se nálady. Měnily se celé generace. Jen jedna konstanta fotbalové reprezentaci zůstávala. Ale ani ta už rok neplatí. Petr Čech si zítra večer na stadionu Ullevaal v Oslu nenasadí přilbu ani dres s číslem 1 a nebude netrpělivě přešlapovat při české hymně. „Pořád je to pro mě zvláštní, že hymnu poslouchám doma z gauče, ale zvykám si,“říká. I vy už jste si zvykli? Pro český fotbal je velmi dobře, že v bráně nestrádá bez „Petra Velikého“. Aspoň nějaký opěrný bod pro světovou kvalifikaci zůstal.
Však si vzpomeňte – těch nářků, když nemohl hrát excelentní, ale příliš křehký špílmachr Tomáš Rosický. Kdo převezme jeho roli? Kdo ho zastoupí? Nikdo podobný se nikdy nenašel.
To samé, když končili vyhlášení střelci Jan Koller a Milan Baroš. Proboha, ale kdo teď bude dávat góly?
Bez Čecha to nešlo čtrnáct let. Od února 2002 do loňského Eura. Lhostejno, jestli šlo o mistrovství světa, nebo nezajímavý přátelák, Čech stál v brance téměř za všech okolností. Dohromady to bylo rekordních 124 startů. Při přepočtu na minuty vznikne ohromující číslo 10 755!
„Čím dál víc jsem si jistý, že jsem loni udělal dobře, když jsem ohlásil konec reprezentační kariéry. Bylo to správné rozhodnutí,“říká gólman Arsenalu.
Ačkoli Čech je jediným z českých fotbalistů, kdo hraje na skutečně vyhlášené adrese, národní tým bez něj netrpí.
Náhrada se našla okamžitě a nikdo nereptá.
„Je příjemné, že se vůbec neřeší, jestli Petrův konec byla ztráta. Pro mě i pro celý kolektiv gólmanů je to vlastně pochvala,“pousměje se Tomáš Vaclík.
Sympaťák z Basileje si šanci vyčekal. I zítra by měl nastoupit v kvalifikaci proti Norsku. Lehké zranění v oblasti třísel, které mu při pondělním přípravném utkání v Belgii způsobil hromotluk Lukaku, odeznívá a Vaclík ujišťuje: „Budu připravený.“
Za úvodní čtyři roky v reprezentaci chytal jen šestkrát. Jakmile Čech řekl sbohem, automaticky se posunul na místo jedničky a už je na čtrnácti startech. Trenér Jarolím neměl jediný důvod volat SOS do Londýna, aby legenda přijela na pomoc.
„Čechíno mi v nároďáku chybí jako člověk, jako brankář ne,“odpoví Vaclík na záludnou otázku. Jakmile to dořekne, drobně se zastydí, protože by to mohlo vyznít špatně. S Čechem jsou kamarádi, píšou si, podporují se, navzájem si přejí. Ale v brance může stát jen jeden.
„Vždycky mě bavilo jezdit na nároďák, byla a je to pro mě čest. Ale dřív jsem věděl, že přijedu a chytat s velkou pravděpodobností nebudu. Jakmile Petr skončil, otevřela se mi nová možnost. Teď se musím snažit podávat takové výkony, aby trenér nemusel přemýšlet, jestli by další zápas neměl chytat někdo jiný,“přemítá Vaclík.
V osmadvaceti je na vrcholu. Třikrát za sebou vyhrál švýcarskou ligu, letos suverénně o 17 bodů. I triumf ve Švýcarském poháru přidal do sbírky. V Basileji je za krále, smlouva mu běží, na podzim ho znovu čeká Liga mistrů. Anebo taky ne, pokud se spustí dominový efekt mezi elitními brankáři.
Možná už to začalo, Manchester City zaplatil přes miliardu korun za Edersona Moraese z Benfiky. Buffona čeká v Juventusu možná poslední sezona, Polák Szczesny může odejít z AS Řím, Španěl De Gea z Manchesteru United, Slovinec Oblak z Atlétika Madrid... To by mohla být příležitost pro jedničku Česka, jak se posunout do nejvyšší společnosti: „Neupínám se k tomu, mám čistou hlavu. Sice bych si lepší ligu vyzkoušet chtěl, ale ne na sílu.“
Ještě je tu taková drobnost: Basilej si Vaclíka cení nejméně na 10 milionů eur.