Poražena, nikoliv pokořena
Nikdy nehrála Karolína Plíšková na antuce lépe. Přesto vypadla.
Sny jsou pryč, rovnou dva najednou. Jeden definitivně, druhý se pořád může splnit v budoucnu.
Pařížské nebe se vyčistilo a nad centrkurtem Philippa Chatriera dlouho zářila modrá jako z katalogu, ovšem pak přišly mraky. Což sedělo: také v duši Karolíny Plíškové bylo nakonec zataženo.
V semifinále Roland Garros podlehla uhekané Simoně Halepové z Rumunska 4:6, 6:3, 3:6.
Což znamená, že se nestane světovou jedničkou, neboť k tomu potřebovala soupeřku zdolat.
„Na to jsem ale nemyslela ani chvíli,“říkala. „I když jsem prohrála, konečně jsem se cítila na kurtu dobře. Byl to jeden z mých nejlepších antukových zápasů v životě.“
Byla to krásná bitva, často s údery světové úrovně od obou. Jen světová odměna nepřišla. Dál se tak potvrzuje, o jak exkluzivním klubu je řeč: ATP registruje pouze 14 zemí, z nichž vzešli králové, WTA jich u královen zná pouhých jedenáct. A to je tenis globální sport! V žebříčku může jít Plíšková do čela jindy. Nikdo neví, kdy a zda se šance dostaví, ale čísla nejsou proti ní. Na vedoucí Němku Kerberovou ztrácí 345 bodů. Pokud by Halepová zvládla finále proti antukové senzaci Jeleně Ostapenkové – první nenasazené ve finále Roland Garros od roku 1983 – a stala by se šéfkou tenisu ona, chybělo by Plíškové na Rumunku 860 bodů.
Kromě boje o jedničku ale česká tenistka daleko víc prožívala něco jiného. Plíšková mocně toužila po tom, aby na trůn usedla již s trofejí. I pokud by Halepovou zdolala, zdaleka by se necítila naplněně.
Být nejlepší na světě, to musí znamenat úžasné zadostiučinění. Ale vyhrát grandslam? Chvíle, kdy by štěstím odhodila raketu a pozvedla pohár Suzanne Lenglenové, se Plíškové zdála mnohem magičtější.
Ve čtvrtek se oba sny rozplynuly. Jako ranní opar nad Seinou.
Proti soupeřce, proti hýkání
Slavná Martina Navrátilová před soubojem tenisově rozdílných a věkově stejně starých dívek věštila: „Plíšková má razantnější hru; Halepová je spolehlivější. Záleží, kdo bude líp kontrolovat nervy.“
Plíšková s koučem Davidem Kotyzou měli o receptu jasno: „Být agresivní, ale taky nechybovat.“
Jenže Halepová je pro antuku tenisově jako zrozená. Když s dalším a dalším protivným hýkáním vracela další a další míče přes síť, Plíšková kupila nevynucené chyby. Za první set jich dohromady bylo 24! Zvlášť ji bolely dvě dvojchyby při jediném ztraceném podání.
„Servírovat jsem mohla lépe,“řekla Plíšková, ale tím její často tak dlouhé sebevýčitky končily. „Ona je na antuce skvělá, tohle je její turnaj. Před zápasem jsem si nebyla jistá, jestli vůbec budu mít šance. Nakonec přišly a i když jsem prohrála, těší mě, jak jsem byla blízko.“
Po prvním setu se zformoval nevelký hlouček Rumunů a chlapík v dresu fotbalové legendy Gheorghe Hagiho předzpívával: „Simona! Simona!“Hotovo? Zdaleka ne. Plíšková získala druhý set, hrála svůj nejlepší duel turnaje ale také proti jasně nejlepší sokyni. Třetí sada, to byl vrchol. Zápletka, jak se patří. Halepová slavila brejk, Plíšková se vyvlekla stejným kouskem, ale obratem o servis přišla znovu. 3:6, na další obrat už síly neměla.
Nejlíp má být v New Yorku
Plíšková po Roland Garros zůstane na pozici číslo 3. Ve většinově slunečných dnech v Paříži potvrdila, že už náleží mezi elitu. Když se loni probila do boje o titul na US Open, odstartovala po letech grandslamové bídy velmi solidní šňůru: americké finále, australské čtvrtfinále, semifinále ve Francii.
25letá česká dlouhánka rozhodně umí vítězit. A zdaleka nejen v kolektivním Fed Cupu – Plíšková už má osm titulů WTA, letos sbírku rozšířila v Brisbane a v Dauhá.
Grandslamová žízeň v ní tím spíš roste. V Paříži byla blízko. Wimbledonská tráva je pro ni určitě příznivější než skluzy po oranžové drti, ale nejvíce jejímu ostrému stylu a výtečnému podání má znovu vyhovovat beton v New Yorku. Jedno velké přání zmizelo. Velká kariéra se dál rozbíhá žádoucím směrem.