Oranžová už přece jen ladí lépe. I bez velké výhry

Módu má ráda a dobře cítila, že tahle barva neladí. Tenisově. V oranžové říši Rolanda Garrose pro Karolínu Plíškovou pět let zůstávalo maximem jen 2. kolo, a tak nyní v závěru přípravy žertovala: „Ani jeden z tréninků nebyl úplně tragickej. Což je pokrok.“Když se na dětský den, který k Paříži náleží vždy v předstartovní sobotu, vedle sebe postavily k focení mimo jiné Plíšková s Halepovou, málokdo by čekal, že se utkají v semifinálové řeži. Jistě, Češka byla turnajovou dvojkou a rumunská antukářka trojkou, ale... „Už v minulých letech jsem tu jezdila jako favoritka do všech kol a vždycky se to nějak… Jak to říct slušně?“dumala Plíšková. V Paříži mluvila celou dobu opatrně. Antuka jí nikdy nesvědčila; když loni v Praze získala svůj první velký „oranžový“titul, posléze se jí nevedlo a na Roland Garros skončila v 1. kole. Navíc místo přípravy na fyzicky tak náročnou pasáž sezony ležela v posteli, kvůli osmičce v ústech brala antibiotika. Dva týdny bez tréninku. Zvažovala, že neodletí do Říma, ovšem „věčné město“v ní vztah k „věčně podezřelému“povrchu trochu změnilo. „Tenhle turnaj mi pomohl,“zavzpomínala na čtvrtfinále. A pak se vše zvolna rozjíždělo. Líným, francouzským tempem. Nikoli bez zádrhelů, ale s výhrami. V úvodních čtyřech kolech zvládla lehčí soupeřky. Ustála čekání v dešti, kvůli němuž se její zápas posunul na další den. Nevadila jí antuka v očích, když zrovna dul silný vítr. Nedovolila Francouzům, aby ji ve čtvrtfinálovém souboji s domácí Garciaovou „ugrilovali“k slzám tak, jako když se předtím v pláči loučila Muguruzaová. Nevyhrála. Nestala se světovou jedničkou. Ale od sebeironických poznámek o tom, že není „tragická“, tu i tak došla pořádně daleko.