Může nás LENOST zabít?
Zdravé je sportovat několikrát týdně, říkají experti, a přesto se dvě třetiny Čechů nehýbou skoro vůbec. Jak je možné, že jejich těla fungují a nerozpadají se?
Vztah ke sportu měla Tereza odmala vlažný. Do pětatřiceti se pravidelně nehýbala, pokud nepočítá náhlá vzplanutí pro nejrůznější cvičení, která stejně rychle opadla, nebo nárazové dovolenkové turistické výšlapy. Po porodu druhého dítěte však nemohla shodit deset kilo a potýkala se s bolestmi zad. „Začala jsem plavat, vydržela jsem tři měsíce a s tím, jak se zlepšila moje kondice, mě to začalo bavit. Pak mě kamarádka přesvědčila, ať začnu cvičit jógu, a ta mě pohltila. Poprvé v životě nehledám výmluvy a na cvičení se těším,“vypráví bankovní úřednice Tereza. Každý týden si najde čas na hodinu plavání, jednou týdně na jógu a o víkendu si ordinuje pěší výlety. Nechápe, jak mohla být dřív tak pasivní a dlouhodobě existovat bez pravidelného pohybu, který odstranil její bolesti zad a kloubů, přináší jí energii a tlumí stres z práce. „Když měsíc nemůžu cvičit, všechno mě rozbolí a cítím se špatně. Spousta kamarádek nedělá nic a já si říkám, jak dlouho takhle vydrží, než je doženou zdravotní potíže,“přemítá.
Stejně jako Tereziny kamarádky se nedostatečně hýbou dvě třetiny evropské populace a Češi z této neradostné statistiky nevybočují. „Z průzkumů vyplývá, že třetina lidí sportuje pravidelně, tedy alespoň jednou týdně. Dvacet procent udává, že se hýbe méně než jednou týdně, a ten zbytek nesportuje vůbec. Nejčastěji to zdůvodňují tím, že nemají zájem a chybí jim motivace (40 %), brání jim zdravotní potíže (30 %) a nemají dost volného času (20 %),“říká lékařka Marie Skalská, aktivní sportovkyně a zakladatelka Pro Fit Institutu.
Vztah k pohybu přitom neurčuje pouze to, zda dvakrát do týdne vyrazíte běhat do parku, ale ovlivňuje i návyky v každodenním životě – jestli jste typ, který většinu dne prosedí, nebo se hýbete, jakmile to jen trochu jde. „Pokud lidé nejsou zvyklí na intenzivnější pohybovou aktivitu, většinou ji nevyhledávají ani v běžném životě. Schody do druhého patra sice vyjdou, ale častěji tam spíš dojedou výtahem, autobus nechají ujet, aniž by se pokusili ho dohonit, a většinou všude dojedou autem,“říká Marie Skalská. Tito lidé si zpravidla neuvědomují, jak bídná je jejich kondice, protože nemají mnoho příležitostí zjistit, jak na tom vlastně jsou. „Na kurzech snižování obezity jsem slyšela dokonce i to, že klientky byly ochotné čekat 10 minut, než se na parkovišti uvolní parkovací místo o pár desítek metrů blíže vchodu. Pěšky by tam byly pětkrát, ony přesto počkaly, aby nemusely ten kus ujít pěšky,“podotýká zakladatelka Pro Fit Institutu. BOLESTÍ ZAD TO ZAČÍNÁ Nepochybně největším rizikem pasivního způsobu života je nadváha a obezita. Platí klasická rovnice: kdo se nehýbá a nespaluje přebytek energie, tomu jde (ve většině případů) váha nahoru. Kila
navíc pak přinášejí nejrůznější zdravotní rizika. „Zvyšuje se riziko onemocnění srdce a cév – na onemocnění srdce přitom umře více než polovina Čechů, dále pak výskyt cukrovky, onemocnění kloubů, nemoci žlučníku, některá nádorová onemocnění,“vyjmenovává lékařka Marie Skalská.
Jenže pak také existují lidé, kteří nemají nadváhu, protože jedí zdravě a málo, a proto nevidí důvod, proč by se měli hýbat. Neuvědomují si, že neaktivní způsob života může přinést potíže i jim. „Tělo je tvořené ze svalů a pohyb je jeho přirozeností. Setkávám se se staršími lidmi, kteří se celý život nehýbali a nedělalo jim to potíže, ale postupem času je dohnaly zdravotní problémy, nejčastěji bolesti zad,“říká Miroslava Miřátská-Vošická, majitelka pražského sportovního centra Fitnessie.
Právě bolesti zad postihují až 90 procent české populace a chybějící fyzická aktivita je jednou z nejčastějších příčin. Svaly a vazy podél páteře dlouhodobým sezením tuhnou, a pokud je pravidelně neprotahujete a neposilujete, nefunguje páteř správně a může začít stávkovat. Ochablé svalstvo škodí i jinde v organismu, přesto není možné vyjmenovat konkrétní zdravotní neduhy způsobené vyloženě nedostatkem pohybu.
„Jeho důsledkem není žádná konkrétní nemoc, jen méně svalstva a malá fyzická (i kardiovaskulární) zdatnost. Množství svalové tkáně a kardiovaskulární zdatnost přitom rozhodují o schopnosti vyrovnat se se zátěží – prokázáno to bylo i u starších osob na jednotkách intenzivní péče,“upozorňuje obezitolog Petr Sucharda, zástupce primáře 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jinými slovy, když člověk vážně onemocní, může být právě jeho fyzická kondice rozhodující pro to, jestli se uzdraví a za jak dlouho to bude. POHYB PŘIDÁVÁ ROKY ŽIVOTA NAVÍC Jak zdatný by měl být zdravý člověk a kolik pohybu je minimum? Podle obezitologa Petra Suchardy žádné obecně přijímané normy neexistují. Stejně tak nelze vymezit, které sporty jsou nejvhodnější – někomu může ublížit i běh nebo plavání. Platí snad jediná univerzální rada: choďte co nejvíc pěšky. Jak často a jaké vzdálenosti? Někteří experti na zdravotní životní styl prosazují alespoň 10 tisíc kroků, ale tím se nenechte rozhodit a řiďte se tím, co vám napovídá vaše tělo. 300 kroků denně se ale vážně nepočítá.