Nejistá léčba ČSSD
Komentář Miroslava Koreckého
Kdyby přítelkyně a přátelé z ČSSD hasili požár dříve, než Lidový dům lehne popelem, vypadala by předvolební léčba strany asi takto. Nejpozději na březnovém sjezdu by býval uspěl návrh Sobotkových kritiků na oddělení funkcí premiéra a předsedy ČSSD. Do té druhé by byl zvolen nějaký zřetelný představitel vnitrostranické opozice – a ten by byl pochopitelně také volebním lídrem i hlavním povolebním vyjednavačem. Jak prosté.
ČSSD má jiná měřítka, i volby funkcionářů na jejích sjezdech trvají vždy dvojnásobek času co v ostatních stranách. Také kritický pád preferencí řeší až čtyři měsíce před volbami. Navíc přijde s řešením zvláštně ukoptěným. Nenastoupí žádný Sobotkův oponent, žádná nová tvář, protože ty předseda ze strany dávno vyštípal. A tak si tři muži, kteří už léta stojí ve vedení partaje, jenom trochu proházejí své role a pokusí se to vydávat za novou, lepší ČSSD.
Jak se běžný volič zorientuje ve svaté trojici Zaorálek–Sobotka–Chovanec? První bude hlavní hvězdou na billboardech, druhý bude na mítincích skládat účty za svou vládu a třetí bude mít pod palcem celou stranu. A jakou stranu to vlastně budou lidé volit? Stranu salonního evropského levičáka Zaorálka? Stranu národně socialistického pragmatika Chovance? To jsou přece dvě úplně odlišné volby včetně napojení na různé byznysové skupiny. Odpověď v tuto chvíli nezná nikdo. Pokud ČSSD ve volbách něco uhraje, posílí to Zaorálka. Pokud ČSSD neuspěje, Zaorálek padne a využije toho Chovanec. A pokud to bude tragická prohra, skončí oba a nastoupí někdo úplně jiný. Sázka do loterie.
Jak může Zaorálkův nástup do mediálně nejviditelnější role zafungovat? Ministr zahraničí je muž pružný, stejně jako mu dnes sedí pozice oddaného stoupence euroatlantické myšlenky, mu dříve seděla role mírového štváče proti radaru a americkému imperialismu. Dnes jako hlavní ideolog strany umí oslnit intelektuální kroužek stejně jako „po našemu“oslovit horníky z OKD. Lidé rostou s novými výzvami, na druhé straně, kdyby pravé vůdcovství v Zaorálkovi opravdu dřímalo, asi by se za 28 let, co je ve vysoké politice, už nějak projevilo.
Poslední manévr ČSSD se teď hodně srovnává s tím, když po Zemanovi nastupoval Špidla, po Grossovi Paroubek nebo po Topolánkovi Nečas. Tyhle paralely jsou hodně nepřesné. Špidla i Paroubek měli více než rok na to, aby stranu vytáhli ke slušnému volebnímu výsledku. V ODS to sice byla blesková výměna půldruhého měsíce před volbami, ale zase to ulehčoval fakt, že strana v tu dobu nebyla ve vládě. Zaorálek má čas reálně dva týdny, než národ odjede do Chorvatska, a pak měsíc a půl po prázdninách. Tragicky málo na to, jak velký náskok má dnes hnutí ANO.
Na druhou stranu horší než se Sobotkou v čele to být asi nemůže. A ČSSD tím dala najevo, že jí troška sebereflexe ještě zbyla. Nabízí trochu okoukaného lídra, matnou budoucnost, kudy se strana po volbách vydá, a v tuto chvíli patrně jedinou jistotu: že v novém obsazení podpoří Miloše Zemana při volbě prezidenta.