Poslední, kdo zbyl

Sociální demokracie při hledání výrazné náhrady za lídra neměla moc kam sáhnout.

Jakub Pokorný reportér MF DNES

Lubomír Zaorálek má přezdívku Zao Ce–tung inspirovanou zakladatelem totalitní Číny. Když tak kolegové nazývají ministra zahraničních věcí členského státu Evropské unie a NATO, zní to jistě na první pohled dost pochybně.

Zaorálek se však trochu vymyká. V jeho případě jde o nadsázku, i když marxistickou filozofii kdysi skutečně studoval. „Přezdívku vymysleli kdysi kolegové z ODS, ale ne proto, že by měl nějak rád Čínu, nýbrž proto, že Luboš se jim vždy zdál jako takový urputný ideolog,“říká jeden ze členů nejvyššího vedení sociální demokracie.

Zaorálek je zvláštní typ. Od roku 1990 zůstává trvalou součástí české politiky, ale vždycky byl tak trochu v „závětří“předsednictva ČSSD. Tak proč se teď posunul dopředu? „Luboš měl vždycky sen stát se ministrem zahraničí a ten se mu teď splnil, tak asi proto už pomýšlí na vyšší mety. Ale co si budeme povídat, jeho nominace je i důsledkem toho, že vedení ČSSD už je jinak vyprázdněné,“doplňuje již citovaný straník.

Z demonstranta ministrem

Zaorálek má rozhodně víc tváří. Dokud nepromluví, působí jako „šedá úřednická myš“, ale jinak je to jeden z nejlepších řečníků v ČSSD. I vážnou tiskovou konferenci, když Bohuslav Sobotka ohlásil svůj odchod, odlehčil slovy: „Slávku, děkovat ti nebudu, připadal bych si jako na pohřbu.“

Zaorálek na sebe upozornil několikrát a vždy to byla epizoda k zapamatování. Zúčastnil se pouliční demonstrace proti plánovanému americkému radaru v Brdech, která se konala před Úřadem vlády v únoru 2007 – tedy pod okny, kde teď Zaorálek každý týden zasedá při jednání vlády.

Bizarnější osud už měl snad jen šéf německé diplomacie Joschka Fischer, který se jako levicový demonstrant v 70. letech i pral s policisty. „Proti radaru nebyl Zaorálek ve straně sám a opravdu to nebyl žádný protiamerický projev,“pokračuje jeho kolega z ČSSD.

Jako ministr zahraničí Zaorálek například vyjednal propuštění Čecha ze súdánského zajetí, v konfliktu Ukrajina–Rusko se jasně postavil na ukrajinskou stranu a choval se střízlivě v době hysterie z masového příchodu uprchlíků.

Celkem slušně ho hodnotí i jeden z jeho předchůdců Karel Schwarzenberg z TOP 09. „Na začátku udělal některé chybné personální změny a z ministerstva odešli zkušení lidé, ale pak se poučil a teď už je celkem dobrý,“míní Schwarzenberg, který si neodpustil slova lítosti, že jde ČSSD dolů: „Nejsem žádný socan, ale pro demokracii je dobrá jedna silná křesťanskodemokratická strana a jedna silná sociálnědemokratická.“

Pro další týdny bude klíčové, jaký má vztah Zaorálek s Milanem Chovancem, se kterým bude muset nějak vyjít. Tady se odhaluje jedna z jeho velkých předností. Vyjde téměř s každým. Na rozdíl od Bohuslava Sobotky se dokázal třeba usmířit s prezidentem Milošem Zemanem, přestože byl kdysi na „seznamu zrádců“a ještě v roce 2013 se socialisté klepali, jestli jim ho prezident jmenuje do vlády.

„Má dobré vztahy s lidmi, kteří se navzájem fakt nemusí. On totiž hrozně rád diskutuje a povídá si. Dokáže jít na pivo s dělníkem, pohybuje se v nejvyšších patrech diplomacie,“říká další vysoko postavený sociální demokrat.

A o čem by si s tím dělníkem Zaorálek povídal? Asi nejspíš o bytech OKD, které zprivatizoval Zdeněk Bakala a neprodal nájemníkům. Pro nynějšího ministra zahraničí byly byty OKD vždy oblíbeným tématem.

Ale ne vždy se o Zaorálkovi mluví v superlativech. Pro takový případ je třeba sáhnout do delší minulosti, do roku 2005. Tehdy na sebe třeba upozornil tím, že jako předseda Sněmovny k cestám z Prahy na Moravu používal armádní vrtulník. V něm byl jediným pasažérem a moc to nechtěl vysvětlit.