Perná sezona ruského hackera

Bohumila Špačka, editora MF DNES

Toho dne vstal ruský hacker časně. Vyčistil si zuby, oholil se, posnídal blinčiky s kaviárem, zapil stakanem vodky. Pak usedl ke klávesnici, procvičil si klouby na prstech a zapnul počítač. Na monitoru se rozzářila barevná mapa světa.

Tak koho zničím dneska? řekl si ten Rus. Raz, dva, tri, četýre, pjať, vyšel zájčik paguljať... třeba Katar.

Soudě podle mnoha zpráv z posledních měsíců ruští hackeři teď mají plné ruce práce. Považte sami.

Napadli webové stránky ukrajinského prezidenta. Pokusili se proniknout do hlasovacího systému při prezidentských volbách v USA – a to hned v devětatřiceti amerických státech naráz. Vykradli e-maily členů tamní Demokratické strany.

Pak si dali kafe a vypnuli elektřinu v Kyjevě. Napadli instagramový účet zpěvačky Britney Spearsové. Litevské klinice plastické chirurgie ukradli pětadvacet tisíc fotografií jejích pacientů v choulostivých situacích.

Nakonec vyvolali nenávist mezi Katarem a ostatními arabskými státy. A mohli si s pocitem dobře odvedené práce jít zahrát gorodky.

Ruští hackeři jsou teď zkrátka za vším. Zprávy o jejich činorodé aktivitě šíří i docela seriózní zdroje. Člověk by se skoro divil, kdyby u nějaké události chyběli.

To je sarkasmus. Ale někteří se opravdu diví.

Jedny české internetové noviny napsaly, že ruští hackeři překvapivě nezaútočili na francouzské parlamentní volby. Což podle autora článku znamená jediné – ti zločinci chystají něco většího. To už je stihomam.

Samozřejmě. Nikdo nepopírá, že ruští hackeři existují. Zrovna jako ti čeští. Ruských je jen víc – Rusů je vůbec „mnógo“. Někteří z ruských hackerů pravděpodobně dělají pro vládu. Zrovna jako někteří čeští. Ale že by vládli zázračnou schopností „nabořit“se kdykoli kamkoli? A ze dne na den úplně obrátit vztahy mezi celými státy? Že by odborníci na počítačovou bezpečnost mimo Rusko byli takoví mamlasové? To je mimořádně nepravděpodobné. Rusko podle prohlášení různých tajných služeb i nezávislých organizací šíří informační chaos především tím, že trousí konspirační teorie. Jako třeba tu, že Američané ovlivňují lidskou psychiku pomocí chemikálií rozprašovaných z dopravních letadel. Nebo že za každým druhým převratem je multimiliardář George Soros. Většinou jsou tyhle příběhy o tom, že někdo zlý má prsty ve všem špatném, co se ve světě děje. Od pískání v uchu po občanskou válku.

A ruští hackeři se postupně sami stali právě takovou konspirační teorií. Což je zajímavý paradox. Pokud tyhle paranoidní bláboly rozšiřují Rusové, museli to být také oni, kdo rozšířil teorii o svých vlastních tajemných hackerech. Ne?

Vždyť ruskému režimu by přece mohlo být i užitečné, kdyby všichni věřili, že Rusko je v počítačovém světě prakticky všemocné... cui bono... vlastně je to úplně logické... že nás to všechny nenapadlo dřív... Ouha! Vidíte? Těmhle pitomostem člověk propadne raz dva.

Ono je to tak jednoduché, vykládat si všechno zásahem nějaké temné mocnosti. Která všechno vidí, všechno ví, všechno ovlivňuje. Která řídí svět. Jenže to je velký omyl. Svět totiž nikdo neřídí. Ani ilumináti, ani zednáři, ani tajné služby, ani spolčení miliardářů, ani hackeři. Svět je jeden velký, nikým nekontrolovaný a nekontrolovatelný chaos.

S čímž člověk nic nenadělá. Ani v případě, že je ruský hacker.