Na pokoji s maminkou, televizí a wi-fi
Dětská oddělení v pražských nemocnicích bojují s nedostatkem sester. Hračky platí sponzoři
PRAHA Ideálem je, aby to tam vypadalo jako v dětském pokojíčku. Ze srovnání MF DNES vyplynulo, že alespoň ve třech pražských nemocnicích dbají na to, aby dětské oddělení nebudilo v dětech strach už ve chvíli, kdy vstoupí do výtahu.
Zdravotní sestry razí lidský přístup, sponzoři dodávají televize a hračky a nemocnice umožňují matkám i otcům, aby s nemocným dítětem mohli na pokoji trávit nejen návštěvy. Všechny však trápí nedostatek sester, problém společný pro české zdravotnictví vůbec.
Redakce oslovila čtyři nemocnice, které mají v Praze dětské lůžkové oddělení, s žádostí o prohlídku – Thomayerovu nemocnici (TN), Královské Vinohrady, Nemocnici Na Bulovce a Motol. V poslední jmenované odmítli. „Bohužel vašemu požadavku nemůžeme vyhovět,“uvedla vedoucí motolského marketingu Ludmila Šimáčková. Důvod už nevysvětlila.
Barvy, barvy, barvy
Alfou a omegou typického dětského oddělení jsou dnes barvy. Na Bulovce, v Thomayerce i na Vinohradech se bez nich neobejdou. Oranžové, žluté nebo fialové jsou zdi, kachlíčky, povlečení i nábytek. A v TN se brzy do barev oblečou i zdravotní sestry. „Podařilo se nám prosadit, že budeme mít barevné haleny, což bude velký přínos. Budeme je mít už od příštího měsíce. Potlačíme tak trochu syndrom bílého pláště. Děti totiž může vyděsit už to, že poznají, že se blíží doktor. Lékaři proto časem budou mít barevná trička,“říká vrchní sestra Pediatrické kliniky TN Martina Pechová.
Všechna tři oddělení mají společné, že se podle slov svých představitelů snaží prostory vylepšovat svépomocí. „Když se staví nemocnice ve Švédsku, mají jedno procento nákladů na výtvarnou stránku. A pak je to na výsledku vidět,“poukazuje primář pediatrického oddělení na Bulovce Ivan Peychl.
Bulovka a Vinohrady si však přizvaly i známé osobnosti. S Nadací Archa Chantal jim totiž prostory navrhla francouzsko-česká herečka Chantal Poullain. Bulovka přidává kromě barev ještě i obrázkové značení podobné jako v mateřských školách.
„Děti si totiž nezapamatují, jaké číslo má jejich pokoj, ale spíš to, že jsou v berušce,“říká vrchní sestra dětského oddělení na Bulovce Andrea Fajtová. Perličkou je tam také potrubní pošta, která funguje po celé nemocnici, ale pouze u dětí není skrytá pod omítkou. „Je to atraktivní a děti na to koukají,“dodává mluvčí Bulovky Martin Šalek. Hračky, které nemocnicím věnují sponzoři nebo rodiče, však v posledních letech čím dál více nahrazuje moderní technika. Ve všech nemocnicích mají děti na pokoji televizi, na Bulovce si mohou zkusit práci s 3D tiskárnou a na Vinohradech zase zavedli wi-fi. „Děti už dnes bez internetu nemohou být,“glosuje přednosta Kliniky dětí a dorostu na Vinohradech Felix Votava.
Mnohem více než vymoženosti nebo oranžové povlečení je však u všech nemocnic výrazná snaha o lidskost. Na odděleních vládne klid přerušovaný jen občasným pláčem. „Hlavně na dětských odděleních úplně nejvíc záleží na přístupu personálu. Vlídnost a pochopení dětského pacienta i rodiče, který je kolikrát nepříjemný jen proto, že se bojí o své dítě, jsou velmi důležité,“míní Pechová.
Dodává, že pravidlem je dětem vysvětlit, co je čeká. „Myslím, že je velký nedostatek i u dospělých, když personál přijde k pacientovi a začne mu něco dělat, aniž by mu řekl co,“říká Pechová. Votava pak shrnuje zkušenosti i ostatních pediatrů: „V rámci možností se snažíme být co nejvíc přátelští. Také se nám občas stane, že dítě nechce domů. A třeba chronici z různých částí republiky jsou rádi, že se tady potkají,“říká přednosta Královských Vinohrad. Peychl popisuje, že zásadou je i nemlžit, a když bude následující zákrok bolet, dětem to říct.
S přátelským přístupem pak souvisí i to, že do nemocnic pravidelně chodí klauni, s dětmi si hrají učitelky z přidružených základních i mateřských škol a samozřejmostí dnes je i přítomnost rodičů. Těm pobyt v nemocnici s dětmi do šesti let věku hradí pojišťovna, u starších dětí si platí od 250 do 400 korun za den. „Dřív se dítě dalo do nemocnice a byl to pro něj zážitek na celý život. Je velmi důležité a správné, že můžeme přijímat i rodiče, protože děti pak nejsou ve stresu z odloučení,“míní Pechová a Fajtová dnešní stav srovnává se svými začátky před třiceti lety.
„Tehdy bylo vzácné, že by s dítětem byla v nemocnici i maminka. Děti tam ležely samy a déle. Dnes se značně zkrátila doba hospitalizace, v průměru je to u nás dva až tři dny. Přijímají se, když už to nejde řešit jinak. Tehdy byly návštěvy ve středu a v neděli, dnes jsou prakticky
neomezené,“vypráví Fajtová. „Dřív to bylo i tak, že matka spala na jiném pokoji, což také není správně. Já razím heslo, že matka je nejlepší monitor a musí mít dítě u sebe,“míní také Votava. S pobytem rodičů však souvisí i to, že na pokojích jsou třeba jen dvě děti plus dva rodiče, a pokud je jedním z nich otec dítěte, přináší to organizační problémy.
Málo sester, málo peněz
Mnohem více však všechna dětská oddělení bojují s nedostatkem personálu. „Chybí nám šest sester. Pořád ještě můžeme fungovat, ale už je to na hraně. Bojím se, aby sestry nebyly přetížené a pak kvůli tomu i nepříjemné a nervózní,“popisuje Pechová s tím, že dostat sestru k dětem je problém už jen proto, že ženy s dětmi nechtějí vídat jiné nemocné děti. Primář Peychl pak přidává problém, se kterým podle něj zápasí pediatři v celém Česku.
„Trápí nás systém plateb za diagnózu. Pediatrické hospitalizace jsou špatně nastavené. Když jedeme na plný výkon, udržujeme se jakžtakž v plusovém hospodaření, ale jakmile přijde menší počet dětí, propadneme se do strašného minusu. Skoro se na tom nedá vydělat.“