O Obětoval jsem se pro tým
Nebývalá vstřícnost v hokejovém světě. Jak Marc-André Fleury potřetí vyhrál NHL
hokejových brankářích se dlouhá léta traduje, že to jsou svérázní podivíni. Navíc nesnášejí své konkurenty. Nikdo se tomuto klišé nevymyká více než kanadský gólman Marc-André Fleury.
Dvaatřicetiletý brankář je v kabině Pittsburghu mimořádně oblíbený, přátelskou povahou si získal také srdce fanoušků Penguins. „Je to nejlepší spoluhráč, s jakým jsem kdy hrál,“říká o něm někdejší bijec Mike Rupp.
„Je jako čokoláda, každý ho má rád,“přichází s trefným přirovnáním bývalý gólman Jocelyn Thibault. Ti dva měli být rivaly a soupeři, ale místo toho se stali velkými kamarády. „Jiné brankářské jedničky se starají jen o sebe. To on se vás pořád na něco ptá a zajímá se,“kvituje další Fleuryho náhradník, Mathieu Garon.
Fleury přiživil pověst dokonalého týmového hráče v aktuální sezoně hned třemi gesty. Nejprve si pro únorové utkání pod širým nebem nechal nastříkat na masku portréty několika hokejistů, s nimiž se během své kariéry v Pittsburghu potkal a má k nim nejblíže.
Na zadní plát přilby pak Fleury přidal ještě jména dalších. Nechyběli Sidney Crosby, Mario Lemieux, Jevgenij Malkin a další. „Omlouvám se těm, které jsem opomněl. Kéž bych měl na masce víc místa,“zaskočil omluvou spoluhráčům, na které se nedostalo.
Viva, Las Vegas!
Zdaleka nejzásadnější gesto přišlo na konci února, kdy se olympijský vítěz z roku 2010 rozhodl obětovat pro mužstvo vlastní budoucnost.
Ve smlouvě měl klauzuli, která ho chránila mimo jiné i před tím, aby si nyní v červnu mohl jeho služby zajistit při rozšiřovacím draftu nováček z Las Vegas.
Nový klub na mapě NHL by za takových okolností naopak směl Pittsburghu přetáhnout talentovaného brankáře Matta Murrayho. Na něj chtějí Penguins v budoucích letech sázet, vždyť jim už před rokem vychytal Stanley Cup. Tak co s tím? Kdyby býval Fleury trval na klauzuli, snažil by se ho generální manažer Jim Rutherford při březnové přestupové uzávěrce za každou cenu vyměnit jinam, aby mohl Murrayho o pár měsíců později uchránit před Golden Knights.
Dopady, které by taková situace přinesla, jsou zřejmé. Pittsburgh by šel do zbytku sezony bez silného brankářského tandemu, v případě zranění by za Murrayho musel zaskakovat o třídu horší gólman.
Ale Fleury to nedopustil. Klauzuli odvolal. „Věděl jsem, že je to správné rozhodnutí, abychom mohli zase bojovat o Stanley Cup. Udělal jsem to pro dobro našeho týmu,“řekl.
Lak na vlasy v podpaží
Přídavné jméno „našeho“za týden patrně už platit nebude. Muž, který nikdy nechytal v NHL za jiný klub než Penguins, nejspíše opustí Pittsburgh, kde je milovanou personou, a přestěhuje se do Las Vegas. „Není to jisté, ale vím, že moje jméno padá často,“mluví o možném přesunu ke Golden Knights. Vrcholná loajalita k milovanému klubu z něj paradoxně Fleuryho vyžene. Sám se snaží hledat pozitiva: „Stále hokej miluji, byl bych rád, kdybych měl šanci častěji chytat.“
V Pittsburghu prožil celou kariéru, Penguins z něj v roce 2003 udělali celkovou jedničku vstupního draftu. Zažil povedená období i trudné časy, stále ale zůstával velmi populární. V kabině i mezi fanoušky. Jeho receptem je smích. Bez úsměvu na tváři ho nepotkáte. „Vždy to byla cesta, jak zapomenout na zápas a jít dál,“tvrdí. Spoluhráče bavil kanadskými žertíky – jednomu z nich prohodil etikety na deodorantu a laku na vlasy a pak už se všemi ostatními sledoval výsledek. „Měl jsem úplně tvrdá podpaží,“přiznal brankář Jeff Zatkoff, oběť srandy.
Zbývá ještě třetí Fleuryho gesto. To přišlo ve chvíli, kdy v pondělí třímal nad hlavou Stanley Cup. Nedodržel určené pořadí a předal ho Murraymu. Právě kvůli němu se s Pittsburghem loučí. „Naprosto mě to dojalo. Byl pro mě úžasným mentorem,“soukal ze sebe dojatý gólman. Pro Fleuryho šlo o samozřejmost. Předal symbolické žezlo a kráčí vstříc nové výzvě.