Vážím si toho, že jsem se nezhroutil, říká Hradilek

VLondýně 2012 slavil olympijské stříbro. O rok později v Praze i titul mistra světa. Tehdy se vodní slalomář Vavřinec Hradilek ocitl na vrcholu. V 26 letech.

Mohl si říci: Nikomu už nemusím nic dokazovat. Mám splněno.

Ale ruku na srdce, kdo by si to v takové situaci řekl?

Jeho poslední dvě sezony jsou nyní o tolik jiné. Loni se neprobojoval na hry v Riu, letos ani do tříčlenného národního týmu kajakářů pro mistrovství Evropy a světa.

Chuť rvát se neztratil, jenže přetížené tělo vypovídalo poslušnost.

„Pro mě je úspěchem i to, že se z proher nepokakám. Což se mi daří,“usměje se. „Pravda je, že díky těm předchozím medailím snáším i ty prohry o něco líp.“

Světový pohár v Praze bude dnes a zítra jeho vrcholem sezony. Na rozdíl od evropského či světového šampionátu totiž smí Česko nasadit do bojů čtyři, a nikoliv jen tři kajakáře. Proto dojde také na Hradilka.

„Mrzí mě, že šampionáty letos nejedu,“vykládá. „Ale snažím se v životě vyrovnávat se vzniklými situacemi co nejjednodušeji. Nikdy by mě nenapadlo závidět těm, co jedou, nebo utápět se ve zklamání.“

Po životních sezonách 2012 a 2013 bylo Hradilka všude plno. Svoji olympijskou medaili dovedl zhodnotit jako málokdo, otevřela mu též mnohé dveře vedoucí do zcela jiných než sportovních sfér.

„Nejvíc si vážím toho, že jsem se z toho všeho nezhroutil,“říká.

Vavřinec Hradilek herec ve filmu Tenkrát v ráji, mohl si připsat do svého portfolia. „Volali mi teď s další nabídkou na reklamu a do jednoho seriálu. Ale to už jsem odmítl,“líčí. Zato v Praze mocně podniká, na náplavce vybudoval Kayak Beach Bar. Je aktivním ambasadorem značky Red Bull. Angažuje se v komisích sportovců Mezinárodní kanoistické federace a na Českém olympijském výboru. Složil zkoušky na pilotní průkaz, ve vzduchu si čistí hlavu, zároveň však má v oblasti letectví i další, dosud tajné plány.

„Je toho moc,“přitaká. „Ale nic, co by mě vyloženě nebavilo.“

Snad jen funkcionářské aktivity chce omezit. Nelíbí se mu, do jaké pozice se sport v Česku dostal. „Stává se z něj velké politikum. I když teď máme naději, že z něj odejde pár lidí, kteří ho v Česku dostali do současné krize.“

Namísto letošního mistrovství světa v Pau vyrazí v září na expedici na kalifornské řeky. „Budeme natáčet nějaké divočiny,“těší se. Neznamená to však, že by už závodní kariéru odsunul na druhou kolej. Vábí jej mistrovství Evropy 2018 v Praze. A ještě jednou se chce pokusit o olympijský start. Tokio 2020 si určil za konečnou metu.

„Pak už závodit nechci,“ujistí, také kvůli varovným zdravotním signálům posledních let. Tři roky bojuje s bolavou krční páteří a s dalšími přetíženými partiemi. I proto letos najal nového kondičního trenéra a fyzioterapeuta Jakuba Kmeťka. „Jsme spolu skoro denně. Pracujeme na tom, aby mé tělo v celé té zátěži fungovalo hospodárněji.“

Dopady spolupráce si pochvaluje stejně jako novou loď, do které po nepovedeném jaru přesedl. V trojských peřejích chce opět jednou vyzvat na souboj celý svět.

„I tohohle malého ďábla,“ukáže na Jiřího Prskavce, aktuálního mistra světa.