„Islámský stát láká hlavně na image akčního hrdiny“
Je zcela nerealistické očekávat, že se podaří zastavit každý teroristický útok, říká mezinárodně uznávaný expert na terorismus, profesor Adam Dolnik.
Nakolik je dnes Západ v boji s terorismem úspěšný?
Bezpečnostní složky jsou v nezáviděníhodné pozici. Všechny jejich úspěchy zůstávají bez povšimnutí, ale každý neúspěch je zatraceně vidět. Ale jen v Británii za poslední čtyři roky zastavili 18 teroristických útoků, což v poměru ke čtyřem úspěšným útokům z poslední doby rozhodně není špatně číslo.
V dnešní době je naprosto nerealistické očekávat, že se podaří zastavit úplně každý útok, zvlášť pokud útočníci jednají sami a jejich nástrojem je něco tak obyčejného jako auto nebo nůž. Takovým útokům lze zabránit jen díky štěstí a ochotě blízkých na radikalizaci útočníka včas upozornit.
Islámský stát (IS) se hlásí pomalu ke každé autonehodě. Nakolik je však skutečně do těchto útoků zapojen?
Celkový podíl IS na útocích v Evropě je z velké části pouze ideologický. Z 52 úspěšných útoků spáchaných v západních zemích od oficiálního vzniku IS bylo osm procent z nich přímo organizováno IS, 26 procent nemělo na IS žádnou přímou vazbu a zbývajících 66 procent byly útoky lidí, kteří měli v minulosti nějaké vazby na džihádistické organizace, ale spáchali ho sami, nezávisle na nich.
Čím se pachatelé útoků z poslední doby liší? A co mají naopak společného?
Byli to většinou mladí muži, skoro 60 procent útočníků mělo kriminální minulost a jen 18 procent z nich mělo osobní zkušenost s boji v Iráku či Sýrii. 89 procent útočníků byli dlouhodobí obyvatelé západních zemí. Jen pět procent útočníků byli uprchlíci nebo žadatelé o azyl. Tím bych rád poukázal na to, jak naivní a nepodložená je populární představa, že k zabránění útoků stačí zavřít hranice a odmítnout migranty.
Proč je pro některé lidi brutální propaganda IS tak přitažlivá?
Nabízí jednoduché rozdělení světa na hodné a zlé, kde rekrut má příslib role akčního hrdiny, který trestá zločiny páchané nevěřícími na muslimské komunitě po celém světě. Nabízí módní postoj rebelie proti zavedeným hodnotám a útok ve jménu IS je také zkratkou k okamžité slávě, což zvlášť pro mladé vykořeněné lidi není vůbec neatraktivní.
Náboženský rozměr té ideologie je samozřejmě také důležitý, ale sebevětší množství náboženských ediktů od islámských autorit odsuzující IS a jejich zvěrstva nemají v konkurenci sex-appealu vzkazů IS mezi rekruty šanci. Komplikovaná vysvětlení od starců, kteří jen sedí a čtou knihy, pro ně nic neznamenají.
Po Manchesteru padl návrh, aby bylo preventivně zatčeno asi 3 000 osob na britském seznamu extremistů. Jaké by to mělo důsledky?
Na jedné straně by to mohlo teoreticky zabránit nějakému útoku, na druhé straně by to bylo krátkozraké a potenciálně kontraproduktivní. V naprosté většině totiž nebude dostatek důkazů k vyšším trestům a zpravodajské informace u civilních soudů často díky způsobu jejich opatření jako důkazy neobstojí. Výsledkem by bylo, že většina extremistů se vrátí na ulici ještě více motivovaných k pomstě a s vědomím, že jsou pod mikroskopem, takže jejich další sledování by bylo jen těžší a nákladnější.
IS během půl roku zřejmě přijde o veškeré území na Blízkém východě. Budou útoky pokračovat i po jeho pádu?
IS začal plánovat útoky na Západě již krátce předtím, než začal ztrácet teritorium. S koncem IS v Iráku a Sýrii vznikne hrozba navrátivších se bojovníků.
Další hrozbou je al-Káida, která využila několika let ve stínu Islámského státu k revitalizaci a z rozpadu IS bude těžit přílivem bojovníků i sponzorů. Navíc má šanci získat v kontrastu s brutalitou IS pověst „klidné síly“, což jí umožní lepší uzavírání aliancí s dalšími džihádistickými skupinami.
Jakou roli v teroristických útocích dnes hrají média?
Jak říkala již Margaret Thatcherová, média poskytují terorismu „kyslík publicity, bez kterého teroristé nemohou přežít“. Teroristé potřebují média ke splnění svého hlavního cíle a tím je zasetí strachu v širší společnosti. A teroristé zase pomáhají médiím ke zvýšené sledovanosti. Zároveň je jasné, že v demokratických společnostech, které ctí svobodu slova, je tento problém špatně řešitelný. Navíc mainstreamová média již dávno nemají monopol. Jedinou nadějí je seberegulace.
Například některá média ve Francii dnes z vlastní iniciativy odmítají uveřejňovat fotografie a jména útočníků, aby tak nepřispívala k jejich glorifikaci.
Co považujete za největší chybu, kterou bychom v boji s terorismem mohli udělat?
Žít v neustálém strachu, nechat se jakkoli terorismem ovlivňovat v našem každodenním životě. Zavádět plošná „řešení“, která učiní oběti i z nevinných, a tím budou zasévat podhoubí k další radikalizaci.
Celá strategie terorismu je založena na vyprovokování přemrštěné emocionální reakce na straně cíle ve snaze využít této reakce k vlastnímu posílení.
Nejhorší, co můžeme udělat, je nahrát této strategii a snažit se hasit oheň benzinem...