Český džihádista č. 2 verboval spolužáky

Student z Třebíče obdivoval Islámský stát a projevoval se nebezpečně

TŘEBÍČ Jan Silovský, který se chtěl stát bojovníkem Islámského státu a letos v květnu dostal šestiletý trest, má přinejmenším jednoho následovníka. A tento druhý český džihádista podle odborníků nebude poslední.

Je to bývalý student obchodní akademie a hotelové školy v Třebíči. Policie ho vyšetřuje kvůli sympatiím k islámskému terorismu.

Také on, stejně jako Silovský, konvertoval k islámu. Na rozdíl od odsouzeného, který vše přiznal, dvacetiletý mladík z Třebíče svoje aktivity popírá. Nejspíš kvůli obavě, aby nedopadl jako Silovský.

Podle informovaného zdroje má policie k dispozici řadu důkazů. Videa v mobilu, e-mailovou korespondenci i odposlechy telefonátů. Ve škole se mladík nadšením pro Islámský stát netajil a snažil se získat i spolužáky.

„Vykládal, že sleduje videa z poprav, a ukazoval scény z mučení lidí. Když s ním nesouhlasili, choval se divně, takže se ho žáci začali bát. Zdálo se jim, že by někomu mohl ublížit. Škola to začala řešit,“popsal zdroj ze školního prostředí. Jednou prý ve třídě ukazoval i návod na výrobu bomby stažený z internetu.

Introvertní student měl problémy se prosadit. Přitom po nějaké mocenské pozici zjevně toužil. Tak jako Silovský si z internetu stahoval šifrované informace. Kontakty na islamisty se chystal hledat v Rakousku.

Podle ředitelky třebíčské obchodní akademie a hotelové školy Libuše Kolářové se mladík přihlásil do nástavbového studia. Před pár měsíci však přestoupil na jinou školu ve stejném městě. „Jeho chování se nám nelíbilo, tak jsme to oznámili,“sdělila ředitelka, aniž by se chtěla k případu blíže vyjadřovat. Nepotvrdila ani, že by přestup na jinou školu přímo souvisel s chováním žáka, zdroje ze školního prostředí to však udávají.

Psycholog Daniel Štrobl má za to, že sympatizanty s islámským extremismem charakterizuje vnitřní nejistota. „Džihádisté, lhostejno z jaké země, jsou vždy buď frustrovaní jedinci, kteří v životě tak či tak selhali, nebo psychopaté, které láká násilí, moc a destrukce,“poznamenal psycholog.

Ukazoval scény z mučení lidí... Choval se divně, takže se ho žáci začali bát.

sycholog a psychoterapeut Daniel Štrobl má za to, že většina muslimských teroristů jsou duševně zdraví jedinci. Za sympatiemi k ideologii Islámského státu se však podle něj téměř vždy skrývá určitá frustrace.

Expert předsedá etické komisi Asociace vojenských psychologů. V minulosti se účastnil zahraničních misí a zabýval se dopady stresových a zátěžových situací na psychiku válečných veteránů.

Jak byste charakterizoval jedince sympatizující s Islámským státem? Jde vždy o outsidery, kteří si saturují potřebu důležitosti, touhu po moci?

Jacíkoli džihádisté, lhostejno z jaké země, jsou vždy buď frustrovaní jedinci, kteří v běžném životě tak či onak selhali, nebo psychopaté, které láká násilí, moc a destrukce. Touha po destrukci a ničení bývá zpravidla propojena s nenaplněnou sexualitou. Obvykle s neschopností žít a užívat si běžný sexuální život a mít fungující vztah.

První český džihádista Jan Silovský trpí podle znalců schizoidní poruchou osobnosti. Provází toto chování obvykle nějaký duševní handicap?

Může a nemusí. V každém případě bych byl velmi opatrný nálepkovat každého džihádistu jako psychopata. Ostatně ani nacističtí či komunističtí zločinci nebyli až na výjimky psychopaté. Destruktivní, vražedné chování je u řady pachatelů spojeno s poruchou osobnosti, kdy například zcela chybí schopnost empatie či soucitu. Troufám si ale tvrdit, že většina muslimských teroristů jsou lidé duševně zdraví, bez výraznějších patologických rysů.

Co si myslíte o českých sympatizantech islámského extremismu?

Pokud jde o Česko, jak vidno, máme zatím doloženy pouze dva případy a při tak malé statistice je jakékoliv zobecnění nemožné.

Jaká je podle vás jejich hlavní motivace? Je za tím touha po úspěchu?

K jednání dovede tyto lidi zpravidla pocit vykořenění, selhání v rámci skupiny. Nejsou schopni tvořivé činnosti nebo je zklamalo, že to, co vytvořili, druzí vnímají jako bezcenné. Tyto pocity jsou pro většinu značně neúnosné a mnozí to řeší tím, že se připojí ke skupině podobných outsiderů. Šikovný manipulant, v našem případě zpravidla nějaký mula (islámský kazatel), pak tyto lidi snadno přesvědčí, že za jejich neúspěch mohou druzí. A že nejvyšší ctností je se jim pomstít.

Čili to jsou lidé s nenaplněnými ambicemi?

Dá se říct. Nenaplněná tvořivost se pak u nich otáčí ve svůj opak a na její místo přichází destrukce.

Znamená to, že těm, kteří trpí pocitem selhání, lze snáze takříkajíc vymýt mozek?

Ano. To bylo doloženo například na studii, kterou prováděl americký psychiatr Robert Jay Lifton s těmi, kteří prošli procesem vymývání mozků v čínských komunistických táborech v padesátých letech. Pokud dotyčný má jakékoli hlubší pochybnosti o sobě samém nebo si s sebou nese různé neurotické pocity viny, je vždy relativně snadným cílem pro proces brainwashingu. Líbí se mi výrok Charlieho Chaplina: Následujte ty, kdo hledají pravdu, ale mílovými kroky utíkejte před těmi, kdo ji našli. Lidé se stávají fanatiky, aby se zbavili všech pochybností. Když jim někdo ukáže smysl, který odvrací nejistotu, obavy jsou odváty. Je to obdobné, jako když někdo propadne sektě a najde svého guru.

Zdravě sebevědomé jedince tedy manipulace neohrozí?

Ten, kdo je v zásadě smířen sám se sebou a světem kolem, kdo má na sebe pragmatický pohled, dokáže vymývání mozku vcelku dobře odolat. Netápe, neutápí se v nejistotě, drží se pevných zásad.

Pro české soudy je podpora a propagace terorismu novým trestným činem a názory na jeho posouzení se rozcházejí. Což mimochodem potvrdil případ Jana Silovského. Jak vnímáte míru nebezpečí u těchto lidí vy?

To nedokážu posoudit. Domnívám se však, že největší riziko spočívá ve velkých muslimských komunitách, které žijí v samostatných a od okolí oddělených čtvrtích, kde není možné uplatňovat státní právo a které fungují jako takzvané no-go zony. Čili to, co známe v západní Evropě. U nás takové komunity nejsou, takže český džihádismus bude spíše marginální problém.

Je to obdobné, jako když někdo propadne sektě a najde svého guru.