Pořádně na mě zakřičte
Barbora Špotáková dnes hází o svoji čtvrtou a možná poslední medaili z mistrovství světa
V neděli jsme to časově nezvládli. Rozcvička byla frk frk, jen pět minut a už na mě křičeli, že jede autobus. Na Diamantové lize se s ostatními kamarádíme. Tady ne. Tady je cítit velké napětí.
Cože? Co mi to říkáš? Ale já tě vůbec neslyším! Barbora Špotáková se z desetimetrové vzdálenosti marně snažila dorozumět se svým trenérem Rudolfem Černým, sedícím při oštěpařské kvalifikaci u sektoru na tribuně. Řev 50 tisíc fandících diváků byl silnější.
Právě dumala, zda si má před druhým pokusem posunout rozběh dozadu, stála o konzultaci.
Jenže na rozdíl od Číňanky Lu Chuej-chuej a jejího kouče, řvoucích na sebe jak na lesy, ona neslyšela nic. Černého hlas je slabší.
„Takhle by to ve finále nešlo,“rozebírá. „Na finále tam musí sedět někdo z vedení, kdo má silný hlas a uši jako fenek, aby na mě zařval informace. Nejlíp Tomáš Dvořák,“zmínila šéftrenéra Čechů.
„Jo, můžu se pokusit ty lidi přeřvat,“přitaká tedy Dvořák.
Nehádej se s rozhodčími
Dnes půjde v Londýně o dost možná poslední medaili, na kterou může 36letá Špotáková v kariéře na mistrovství světa dosáhnout. Je matadorkou mnoha bitev, přesto i pro ni platí: detaily často rozhodují. Toto je jeden z nich. Překřičet dav. „Někteří závodníci jsou s trenérem na tribuně tak sladěni, že stačí učinit posunek a oba hned vědí. Někdo naopak potřebuje slovní kontakt,“říká Dvořák.
Špotáková si v minulosti často chodila k ochozům pro rady, kdysi k Rudolfu Černému, pak k Janu Železnému. Po rozchodu se Železným házela rok bez kouče a tehdy, z Pekingu 2015, se poprvé po osmi vrcholných akcích vracela bez medaile. Návrat k Černému si pochvaluje, sladili se.
Kontakt s koučem ovšem není jediným detailem, na nějž si chce dát pozor. Kvalifikace ji poučila.
Musí tentokrát lépe zvládnout i timing rozcvičení.
Na rozdíl od běžců nemají vrhači rozcvičovací stadion hned vedle toho hlavního, ale daleko, až na samém kraji Olympijského parku, kam musí jezdit autobusem.
„V neděli jsme to časově nezvládli,“přiznává po kvalifikaci a Dvořákovi sděluje: „Ta rozcvička byla frk frk, jen pět minut a už na mě křičeli, že jede shuttle zpátky.“
Tělu tak chyběla činnost, na kterou je před závodem navyklé. „Bára si to musí na finále lépe naplánovat,“říká šéftrenér.
A zároveň: nenechat se vyvést z míry rozhodčími.
Při prvním kvalifikačním hodu se to stalo. Na startu běhu na 800 metrů se zrovna chystaly sedmibojařky. Špotákovou proto rozhodčí nechtěli nechat házet, což se jí nezamlouvalo. Pak ji pro změnu hnali na rozběh, ať přece jen odhodí.
„Postrádala jsem svůj klid, neabsolvovala klasický rituál a trochu jsem tam nadávala.“Oštěp letěl jen na 59,04. Až druhým pokusem si výkonem 64,32 zajistila postup.
Po kvalifikaci měla pocit, že ji rozhodčí okradli o první pokus. Takové myšlenky mohou být zhoubné. „Nechala ses zbytečně rozhodit,“říká jí Dvořák a radí: „Buď trpělivější. Vletět tam a dohadovat se s rozhodčími, že už chceš házet, k ničemu nevede. Musíš závod vnímat, a ne být naštvaná.“A nestrachovat se deště. Londýnská obloha při finále dost možná šeredně zčerná a kapky zalijí Olympijský stadion. Předpověď je velmi nepříznivá. „Ať je ten déšť aspoň slabý. Když je silný, je soutěž pokažená a ošklivá,“tvrdí Špotáková. Ale ať už bude jakýkoliv, bude pro všechny stejný. S koučem Černým si v přípravě zkusili i trénink v hustém lijáku a oštěpy jí při něm létaly docela daleko. Navíc déšť doprovázel také její nejslavnější vystoupení na hrách v Pekingu 2008 i loni v bronzovém Riu. „Každý se musí podmínkám přizpůsobit, protože ty se vám nepřizpůsobí,“připomíná Dvořák.
Konec kamarádství
Špotáková je nejstarší z kandidátek na medaile a druhou ženou letošních světových tabulek. Na londýnském stadionu se jí vždy házelo dobře, vyhrála tady olympiádu a naposledy zde letos při Diamantové lize poslala oštěp až na 68,26 metru. Nikdo ze soupeřek nemá tolik zkušeností ani úspěchů jako ona. Takže dalším detailem na pouti k medaili může být: Ukázat sokyním sebevědomí. Zatím se to daří. Německá obhájkyně titulu Katharine Molitorová vykládá: „Bára vypadá ve skvělé kondici a bojovně naladěná. Bude nesmírně obtížné ji porazit.“Pokud vysílá takové signály, je to jen dobře. Protože atmosféra šampionátu má daleko k Diamantovým ligám. „Na těch se s ostatními kamarádíme. Tady ne. Tady je cítit velké napětí,“říká dvojnásobná olympijská vítězka. Svůj kvalifikační pokus 64,32 označila Barbora Špotáková za „prasohod“. Vytříbená technika mu chyběla, byla to především rána na postup. „I když se držím při zemi, tak věřím, že ve finále mám na hod o tři metry delší,“ujišťuje. Což by na posledních dvou šampionátech stačilo na stříbro. A loni v Riu dokonce na olympijské zlato.