HON NA BOUŘKU
Těším se na ně vždycky celou zimu. Na teplý vítr, první zahřmění a pak to velké divadlo na nebi. Na blesky, při kterých se na chvíli všechno zastaví, a na počítání, jak je asi bouřka daleko. A když zjistím, že existují Lovci bouřek, jsem nadšená. Půjdeme
Těžko říct,“zchladí trochu mé nadšení v telefonu Robin Duspara, předseda sdružení Lovci bouřek, když se ptám, kdy a kam vyrazíme. Chce to spojit pracovní povinnosti a vhodné počasí. Domluvíme se, že se domluvíme. A pak se tedy domluvíme na neděli. Už od pátku začínám koukat na nebe. Občas se na něm usídlí nějaký ten mráček, předpověď na neděli je celkem slibná. Jenže v sobotu se obrázky mráčků s blesky posunou o pár dní dál. A sobota je pěkně prosluněná.
„Tak co myslíte?“snažím se zjistit situaci na zítra.
„Těžko říct, ale všechno se to může ještě změnit, zavoláme si ráno.“
Ráno je na obloze pár mráčků, ale na bouřku to tedy nevypadá.
„Tak vy jedete lovit bouřku? A myslíš, že bude?“nepřidává mi ani kamarádka. Není zdaleka jediná. Tuhle otázku budu poslouchat následující týden pořád dokola.
„Tak to rušíme, dneska to nevypadá,“rušíme opravdu výjezd v neděli dopoledne. Počkáme si. Na bouřku se musí pěkně zlehýnka. Začínám chápat, že lovec bouřek a lovec divé zvěře mají více společného. Pečlivá příprava, trpělivost, a pak pěkně nenápadně...
„Zkusíme to ve středu,“zní nový povel na příští týden. Předpověď slibuje kvečeru bouřky. A pořádné. Tentokrát tu potvoru dostaneme.
Robin Duspara mě překvapí svým mládím. Předsedovi českých Lovců bouřek je čtyřiadvacet. Praha je toho dne rozpálená doběla a slunce máme přímo nad hlavou. Zatím všude modro, ale tohle všechno se může brzy změnit. „Při lovu bouřek je třeba si nadjet. Protože pak všechno může vzniknout během okamžiku,“vysvětluje Robin, a tak míříme na strategicky umístěné odpočívadlo kousek od Rudné. Odsud se dá případně rychle vyjet různými směry. Tady budeme čekat. Protože trpělivost je základní vlastnost lovců.
Odpočívadlo je celkem vybavené, nabízí chlazené nápoje i dostatek potravy. A dokonce kousek přírody. Tady, na poli, se rozhlédneme po nebi.
„Těžko říct. Zatím to moc nevypadá.“„Ale to se může změnit, že?“„Ano.“
ČEKÁNÍ NA KOVADLINU
Na naší číhané se seznamuju s tím, jak taková bouřka vlastně vzniká. Že je bouřek vícero druhů. Že se každá bouřka skládá ze vzestupného a sestupného proudu. Jak vznikají ty načechrané bílé mráčky s názvem cumulus mediocris. Že když působí dostatečná vztlaková síla a vzestupný proud a je hodně vlhkosti, mraky rostou a z načechraných mráčků vznikají květáky neboli cumulus congestus. A z těch v určité fázi začnou padat srážky. A že když se mrak rozrůstá dál, může bouřkový mrak dosáhnout hranice tropopauzy, což je předěl mezi troposférou a stratosférou, která pak zastaví růst a mrak se rozplyne do takzvané cumulonimbus neboli kovadliny. Tu bychom chtěli my. Jenže podmínky nejsou zatím takové, aby bouřkové oblaky mohly růst, a kovadlina nikde.
„Tohle je první stadium bouřky.“A na čem teď záleží? „Na iniciaci.“Čas běží. Slunce svítí. Na nebi se pořád povalují cumulus mediocris.
Robin měl bouřky rád odmalička. Ve druhé třídě dostal Atlas přírodních katastrof. A tam byl mimo jiné text o ničivém tornádu z roku 1999, které se prohnalo Amerikou. A tam někde se o jeho budoucí vášni rozhodlo. Usmyslel si věnovat se takzvanému storm chasingu neboli lovení bouřek. Amatérsky, ale o to vášnivěji.
Dozvím se, že je velký rozdíl mezi meteorology a lovci bouřek. „Zatímco meteorolog sedí někde v kanceláři a sleduje vývoj na počítači, lovec bouřek je v terénu, vidí to na vlastní oči. Dělá dokumentaci. Například u supercel neboli mohutné bouřkové buňky je dobré dělat časosběrná videa, protože je krásně vidět, jak bouřka rotuje.“Ale ne všude jsou podmínky pro lovce bouřek stejné.
Ty nejlepší jsou podle Robina asi v Americe, kam se také tento rok podíval. Na pozvání jednoho z nejuznávanějších odborníků na tornáda Tima Marshalla projel v rámci výzkumného programu stovky kilometrů s kolonou aut, která měla kromě mnohého dalšího vybavení k dispozici třeba i Dopplerův radar. V Americe je lovení bouřek velká atrakce. Zatímco u nás je lovců jen pár, když se něco chystá v Americe, jsou k vidění stovky, možná tisíce aut a tracků, které se chystají na lov. Podmínky jsou ve všem nesrovnatelně lepší než u nás. Pro vznik bouřek a tornád, ale také pro jejich lovení. Bouřka vydrží dlouho a lovci s ní projedou i několik států. Není to jev, který zmizí, ale postupuje dál. A vy jedete pořád s ní... „Ano. Vidíte, kam jde, a jedete třeba dvě hodiny proti ní, protože víte, že než se tam dostanete, tak se nerozpadne. V Americe jsme za den ujeli i 1 500 kilometrů, projeli tři státy...“A bouřka stále s vámi... „Pořád. Jedete podél nebo ji předjedete, objíždíte, aby pořád bylo dobře vidět tam, kam
JE TMA JAKO V NOCI, NAD VÁMI SE VŠECHNO TOČÍ A NA MOBILU BLIKÁ VÝSTRAŽNÝ SYSTÉM, ŽE SE MÁTE JÍT SCHOVAT DO KRYTU.
chcete. U supercely, tedy jedné mohutné bouřkové buňky, je důležité sledovat mezocyklonu, pod kterou vzniká tornádo.“
Jak to vypadá, když jedete za tornádem?
„Je tma jako v noci, nad vámi se všechno točí a na mobilu bliká výstražný systém, že se máte jít schovat do krytu.“Bál jste se? „Měl jsem respekt, ale důvěřoval jsem ostatním, kteří mají zkušenosti.“
To musí být stresující, žít někde, kde se každou chvíli přežene tornádo.
„Tam jsou na to zvyklí. K dispozici jsou veřejné kryty, každý má svůj dřevěný barák pojištěný. Když ho tornádo odnese, postaví se nový.“
Ale u nás se také občas něco pěkného urodí.
„Tady byl taky pěkný wall cloud neboli stěnový mrak, který se točí pod mezocyklonou,“ ukazuje mi Robin ze své sbírky na mobilu. Z tohohle padaly u Příbrami sedmicentimetrové kroupy.
Prohlížím si na mobilu nafocený wall cloud. Je opravdu krásný. A vypadá jako obří špunt, kterým se to tady rozhodl pánbůh všechno zarazit.
V AUTĚ NIC NEHROZÍ
V Česku je ta potíž, že se na radaru objeví pěkná bouřka, ale než k ní lovci dojedou, rozpadne se. Situace, jaká je v USA běžná, se tady naskytne jednou dvakrát do roka. Spíš je to většinou s prominutím jen vysrávka nebo vychcávka. Neboli mrak, ze kterého prostě padají jen srážky. Tak tomu lovci bouřek přezdívají. Letos to vypadalo nadějně, když se k nám valila mohutná supercela z Velké Británie přes Severní moře, prošla ještě přes Berlín a vydržela až k českým hranicím. A u hranic se začala rozpadat.
Dostal jste se někdy do nebezpečí?
„Několikrát mě zasáhly kroupy. A jednou mi uhodil blesk přímo do auta za jízdy.“Jak to vypadá? „Obrovská rána a záblesk.“To bych se asi zbláznila strachy.
„Neměla byste proč. Auto funguje jako Faradayova klec, tam nic nehrozí.“Opravdu? „No je lepší se nedotýkat žádné elektroniky.“
Když už se ocitnu uprostřed bouřky, není také dobré zdržovat se na volném prostranství, poučím se. Blesk vždycky hledá nejsnazší cestu, jak se dostat do země. Takže je dobré nebýt nejvyšší bod v terénu a už vůbec se neschovávat pod strom. Když do stromu uhodí blesk, může se přes kořeny ještě rozvětvit dál a mohlo by mě to rozsvítit jako vánoční stromeček.
Zkušený lovec bouřek si v autě moc neposedí a dokumentuje všechno zvenčí. A ví, že je lepší si u auta nechat otevřené dveře. Protože kdyby se jich pak přidržel, stal by se ideálním uzemněním a zvýšil tak pravděpodobnost, že to do něj praští.
Zní to jako docela nebezpečný koníček, zabije to občas někoho?
„Občas.“
LOVCI A POZOROVATELÉ
U nás se lovci bouřek sdružují v rámci Czech Thunderstorm Research Association. Další skupina se sdružuje v Amatérské meteorologické společnosti. Navzájem se tyto dva tábory příliš nedruží.
Mezi lovci bouřek jsou vztahy poměrně náročná záležitost. „Někdo jen vyleze na kopec a nafotí, co se děje před ním. Dokud jsem neměl řidičák, dělal jsem to stejně. Ale dneska za bouřkou jezdíme, kam to jde. A moc nás takových není.“
Další skupinou jsou ještě storm spotteři neboli pozorovatelé.
To jsem i já, když se dívám na bouřku?
„Když se na ni díváte pravidelně. Pro nás je ale síť spotterů velice důležitá, protože lovec nemůže být všude.“
Čilá komunikace mezi lovci a spottery probíhá například na facebookových stránkách Lovci bouřek, extrémní počasí a jiné jevy. Jaké vztahy jsou tam? „Občas je to náročné. Každý si samozřejmě myslí, že je nejchytřejší.“Je to náročný koníček? „To teda. Časově i finančně.“Jak často se tomu věnujete? „Každý den. Pořád sleduju předpovědní modely. A co se týče peněz, chce to dobrý foťák, kameru, mobil, počítač a samozřejmě data.“A co nějaké speciální oblečení? „Máme svoje trička s logem.“
TĚŽKO ŘÍCT
Čas plyne. Pomalu, ale jistě si musíme přiznat, že dneska to na bouřku nevypadá. Zatím se jen snažím pochopit všechny ty jevy, které k bouřce vedou. Helicita, konvektivní energie, vzduchové hmoty, teplá a studená fronta, bouřky frontální a bouřky