Klenoty se vrátily ve vetché schránce
Před 150 lety přivezl zvláštní vlak z Vídně posvátný korunovační poklad zpátky do Prahy
Jan Bohata redaktor MF DNES
Planoucí ohně, rachot salv z hmoždířů, dunění zvonů, mše a děkovná procesí. Cesta zvláštního vlaku s korunovačními klenoty z Vídně zpět do Svatovítského dómu se před 150 lety proměnila v obrovskou národní manifestaci.
Triumfálního přivítání se dočkaly v srpnu 1867 posvátné relikvie, svatováclavská koruna, královské žezlo, jablko a plášť. Schránu se vzácným nákladem z Vídně doprovázel i tucet pražských ostrostřelců coby čestná stráž.
Do české královské metropole se skvosty vracely více než po roce, tentokrát definitivně. Proč vůbec musely do Vídně? Evakuaci klenotů si v květnu 1866 vynutila nadcházející válka s Pruskem. Úkrytem před okupací jim byla vídeňská císařská klenotnice. „Je to opatření dočasné a pomíjející a nijak státi se nemá újma právům a nárokům Království českého,“objasnil odvoz nejvyšší maršálek Adolf Auersperg.
Rozhodnutí o návratu klenotů do Prahy padlo týden před ostře sledovanou cestou.
„Císař František Josef I., aby nezhoršoval vypjatou politickou situaci, vydal nařízení o návratu českých korunovačních klenotů do Prahy. Již dříve bylo rozhodnuto o jejich konečném umístění ve svatovítské katedrále,“uvedla historička Anna Skýbová.
Transport se vzácným pokladem zamířil ve čtvrtek 29. srpna 1867 z nádraží nejprve do chrámu sv. Mikuláše na Malou Stranu, kde došlo k odsloužení první slavnostní mše.
Další bohoslužba, celebrovaná arcibiskupem a primasem českým Bedřichem Schwarzenbergem, následovala vzápětí v katedrále sv. Víta. Na Pražský hrad proudily davy lidí toužících spatřit vystavené artefakty. „Ty byly vystaveny na obdiv veřejnosti a poté uloženy na provizorní místo v kapli sv. Václava,“popsal historik Petr Valenta.
Poklad na vratkém stolku
Stav korunní komory v té době ale nebyl právě valný. „Na chatrném dubovém stolku stála prostá skřínka, jíž scházela jedna noha, a to byla schránka na klenoty korunovační. Oboje, stůl i skřínka, byly již sešlé a vetché, pocházelyť z doby Leopolda II. z roku 1791,“vylíčily stav věcí tehdejší Národní listy.
Skříňka pro svatováclavskou korunu též nevyhlížela důstojně. „Vše to již vetché a dílem roztrhané nesrovnávalo se s úctou, jakouž národ český chová k posvátným symbolům Království českého,“psaly Národní listy.
O důkladnou rekonstrukci korunní komory se postarala Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta, projekt dodal architekt Josef Kranner. „Došlo k opravě terasy nad Zlatou bránou při výročí narození byly zatím naposledy korunovační klenoty vystaveny. Poprvé od pádu monarchie mohli lidé skvosty vidět v roce 1929 při svatováclavském miléniu. Vitrínu zhotovil Josef Gočár, olejomalbu klenotů vytvořil malíř Max Švabinský.