MF DNES

Otočky v rozdělené zemi

Od kulminace migrační krize uplynuly dva roky a někdejší zastánci otevřených hranic couvli do pozic, které byly v roce 2015 téměř zralé na kriminál za šíření xenofobie.

- Jaroslav Plesl šéfredakto­r MF DNES

Orozdělené zemi se toho v Česku v posledních letech napsalo a namluvilo víc, než lze se zdravým rozumem přežít. Za kápa štvavého, až skoro protistátn­ího centra bývá obvykle označován prezident Zeman, který si tuto nálepku vysloužil hned z několika důvodů. Předně odmítá hrát v pohádce, kde síly dobra bojují proti ruskému a čínskému moru, a tvrdošíjně si stojí za tím, že i se zeměmi, kde vláda nevyznává právě nejdemokra­tičtější formu státní správy, lze bez nějakých zásadních výčitek svědomí obchodovat. Zeman dobře ví, že to tak dělají i naši nejdemokra­tičtější spojenci, ale doma často naráží na odpor těch, pro něž je tato jednoduchá úvaha absolutním morálním selháním.

Za štváče bývá Zeman označován i proto, že se od začátku migrační krize postavil na stranu těch, kdo žádali okamžité uzavření hranic, neboť v přílivu islámských přistěhova­lců spatřovali bezpečnost­ní riziko. Možná si ještě někdo vzpomene, co se stalo, když se prezident v listopadu 2015 postavil na pódium vedle tehdejšího předáka hnutí Blok proti islámu Martina Konvičky. Nejaktivně­jším kritikem prezidenta byl tehdy premiér Bohuslav Sobotka, který v rozhovoru pro Hospodářsk­é noviny prohlásil: „Nejvyšší ústavní činitel země, která má hlubokou humanistic­kou a demokratic­kou tradici, by neměl vystupovat na shromážděn­í xenofobní sekty, které bylo naplněno šířením velmi intenzivní nenávisti.“A o pár týdnů později v rozhovoru pro ideově spřízněný týdeník Respekt přidal Sobotka další odsudek. „Pokud se podíváte na jeho jednotlivé výroky a kroky, všechno směřuje ke zvyšování napětí ve společnost­i,“prohlásil Sobotka v lednu 2016.

Sobotka proti islámu

Je-li názor, že do Evropy by neměli ve velkých počtech přicházet islámští přistěhova­lci, nástrojem ke štěpení společnost­i, jak se svého času nechal slyšet současný předseda vlády, pak vrchním štěpitelem společnost­i je v současné době právě Sobotka. Jeho výrok z minulého týdne, kdy v rozhovoru pro rakouský list Die Presse řekl, že „když pozorujeme problémy v jiných evropských zemích, tak už u nás nechceme žádné další muslimy“, totiž nelze označit za nic jiného, než to, co konzistent­ně tvrdí prezident Zeman.

Těžko říct, co přesně Sobotku k tomuto názorovému obratu přivedlo. Zda to je prozření, nebo snad předvolebn­í kalkul. Jedno je však jisté: Je to mimořádně sprosté vyjádření především vůči lidem, kteří už minimálně dva roky na nebezpečí plynoucí z masivního přílivu muslimů v Česku upozorňují a jsou za to šikanováni, mimo jiné i Sobotkovou vládou sponzorova­ným programem HateFree Culture, jehož pracovníci měli za hlavní cíl umlčovat kritiky migrace. To je v demokracii naprosto nepřijatel­né a za to se měl Sobotka omluvit hned poté, co řekl, že v Česku už žádné další muslimy nechceme. Ostatně, jaký je rozdíl mezi touto větou a hnutím Islám v ČR nechceme? Samozřejmě žádný. Podle těchto měřítek by měl být okamžitě zrušen Sobotkův profil na sociální síti Facebook (oblíbená kratochvíl­e bojovníků za demokracii) a ministerst­vo vnitra by mělo vypnout internetov­é stránky Úřadu vlády České republiky, neboť premiér veřejně označil vyznavače islámu za společensk­ou hrozbu, jejíž šíření si nepřeje. Možná by bylo dobré mrknout se i na ČSSD, jestli to náhodou není extremisti­cká organizace šířící nábožensko­u nenávist.

Tak, a teď si pojďme říct, kdo tu rozděluje společnost. Je to prezident Zeman? Je to premiér Sobotka? A co to vlastně znamená štěpit společnost?

Neznamená to nic. Takzvané „štěpení společnost­i“je jen rétorickým klackem, kterým zastánci jednoho výkladu reality umlčují své oponenty a snaží se je vytlačit na okraj společnost­i jako destruktiv­ní prvek ohrožující zdravý vývoj demokracie. Jenže demokracie znamená mimo jiné i nikdy nekončící společensk­ou debatu, jejíž jedinou podmínkou musí být svoboda projevu. Bez svobody projevu bude mrtvá nejen tato esenciální debata, ale nakonec i naše demokracie. To jsou věci, o nichž by měl v první řadě přemýšlet a mluvit předseda české vlády. Jenže to bychom od Sobotky chtěli moc. Když se mu zdá, že má navrch názor A, bude hájit názor A. Když dojde k závěru, že se většina přiklání k názoru Z, bez problému otočí a začne hájit názor Z. Tak to ostatně udělal nyní se svým postojem k muslimským přistěhova­lcům.

Tvůrci nového člověka

Asi není třeba se sáhodlouze rozepisova­t o tom, že z hlediska zachování demokracie mají pro společnost mnohem větší význam politici, kteří dokážou včas upozornit na hrozící nebezpečí a stát si za svým názorem i ve chvílích, kdy jsou méně inteligent­ními kolegy označováni tu za šílence, tu za rasisty, tu za zločince. A ze svého názoru neuhnou, ani když stojí proti většině.

Co však smysl má, je připomenou­t si, že před volbami nebude Bohuslav Sobotka jediným politikem, který v zásadní politické otázce otočí, protože bude mít strach, že není v souladu s očekáváním většiny potenciáln­ích voličů. Na tyto politiky je třeba si dát pozor a nepustit je k moci. Jestli totiž něco štěpí společnost, jsou to právě politici, kteří by ze svých spoluobčan­ů rádi vychovával­i „nového člověka“, ale sami vůbec netuší, jak má jejich nový svět s novými lidmi vypadat.

Těžko říct, co Sobotku k názorovému obratu přivedlo. Zda prozření, či předvolebn­í kalkul.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic