Loganovi parťáci jen udělají z Dannyho parťáků amatéry
Channing Tatum, Adam Driver, Daniel Craig. Hvězdná sestava novinky Loganovi parťáci si nezadá s hereckou elitou jejích předchůdců, Dannyho parťáků. I když výsledek tolik nejiskří.
Režisér obou projektů Steven Soderbergh je filmařský aristokrat. Rovněž Dannyho parťáci, profesionální lupiči v bílých rukavičkách, patří mezi šlechtice galerky.
Humor z vězení
Kdežto Loganovi parťáci, ač také naplánují zlodějskou akci století, jsou naopak amatéry zločinu, dokonce tlupou smolařů, zoufalců a venkovských balíků, jaké by divák čekal spíše v buranských komediích. Což je vlastně jediná, ovšem zásadní změna, neboť na půdu krimikomedie zatahuje sociální nádech.
S línou náladou zapadlého městečka se navíc pojí tempo vyprávění, které zejména v první půli klouže po povrchu místního přežívání. Tady by se dalo krátit, protože postup jinak zůstal stejný jako u Dannyho: naverbovat kumpány, vymyslet plán, rozdělit úkoly – a konečně spustit akci, s jejíž originální důmyslností i nečekanými zádrhely se rychle zvyšují obrátky. U Loganových parťáků to platí nejen obrazně, neboť vděčnou kulisu tvoří automobilové závody.
Nicméně pokud jde o smích, jeho největší zásobárna se nalézá úplně jinde, v souběžné dějové lince z věznice, kde si Soderbergh – bez ohledu na záhadnou, nejspíše smyšlenou scenáristku skrytou pod jménem Rebecca Bluntová – dovolil přinejmenším dvě sladké jízlivosti. První namířil vůči diktátu politické korektnosti, když běloch napadne černocha se slovy: „Nikdy tě nenapadlo, jak se cítí bílej?“Ve druhé se otřel o populární seriál Hra o trůny, neboť trestanci požadují do své knihovničky další díly ságy – ale původní knižní předlohy, které, jak jim marně vysvětlují, nestihl George R. R. Martin na rozdíl od autorů televizních scénářů ještě napsat.
U mě dobrý
Prostě i Loganovi parťáci poskytují chytrou zábavu, jen lehce zpomalenou a méně jiskřivou, než jakou vládla světácky velkodušná Dannyho banda. Premiérová variace se laskavě sklání k antihrdinům z nižších pater intelektu, bontonu i životní perspektivy. Jeden z bratrů Loganových přišel o ruku, druhý má zhmožděné koleno, rozbité manželství a dluhy, protože „účty nemám rád, tak je neplatím“.
Ať se scházejí v místním baru nebo na pouti s poníky, noří se do poklidně rezignované nálady, v níž se rytmus lupičských parádiček rozpouští. Což platí hlavně pro dovětek příběhu, přestože zdánlivou hrozbu morality rázně smete.
Ale pořád je tu pocitově příjemně. Loganovi parťáci zvou do rodiny filmů, které přiznávají důstojnost outsiderům, do countryové poetiky hrdých lokálních patriotů někde na pomezí děl bratrů Coenových, Malé Miss Sunshine a českého U mě dobrý.