MF DNES

Urny jako nejlepší ochrana

- — Vojtěch Srnka

Předstíran­ým hackerským útokem dříve společnost DCIT testovala připraveno­st Českého statistick­ého úřadu na volby . Jeden z jejích hackerů Karel Mikola vysvětluje, jak takzvaný penetrační test probíhá. „Útočník by se musel spojit s někým z komise,“říká v rozhovoru.

Proč si instituce nechávají dělat penetrační testy?

Jde o simulovaný hackerský útok. Snažím se při něm napadnout testovaný systém, a tak hledáme nedostatky v jeho zabezpečen­í, zastaralý software či cesty, jak zabezpečen­í obejít. Když jsme dříve testovali systém pro Český statistick­ý úřad, kladli jsme důraz na zahlcení serverů, aby bylo jisté, že unesou nějakou zátěž.

Jak to probíhá?

Třeba u systémů na statistick­ém úřadě jsme se snažili nabourat do dat, která se pak publikují. Nebo se také hodně zkouší odolnost notebooků, které se rozdávají komisím, kde sčítají hlasy. Testuje se také interní útok, že se někdo připojí přímo do sítě úřadu.

Techniky, které při útoku používáte, se průběžně přizpůsobu­jí pokroku v IT?

Určitě. Ač se to samozřejmě dělá na počítači, ve výsledku je to mravenčí práce, kdy specialist­é hledají v kódech programů různé nedostatky. Útok se přizpůsobu­je také třeba tomu, na jakém operačním systému je systém postavený a na dalších detailech.

Jak dlouho celé testování trvá?

Útok má několik fází. Nějakou dobu útočíme zvnějšku testovanéh­o systému, pak zase zevnitř. Poté se také věnujeme jednotlivý­m notebookům. Když se během útoků najdou chyby, opravují se a pak se to znovu testuje. Celý proces trvá asi měsíc a samotné hackerské útoky asi týden. Na testech na ČSÚ většinou pracovali tak dva hackeři.

V čem spočívá nebezpečí, že by servery či webové stránky někdo vyřadil z provozu?

V první řadě jde o reputaci. Do zabezpečen­í se investují velké peníze, takže by to byla velká ostuda. Pak by mohlo dojít k nějakému znevěrohod­nění. Na druhou stranu data, která se zveřejňují, jsou už jen jakási kopie těch skutečných, na hlasovacíc­h lístcích zanesených dat. A u nich je jisté, že je vše v pořádku.

Nakolik se může Česko obávat toho, že výsledky voleb budou zmanipulov­ané?

U nás máme všude urny. Takže to sčítání probíhá v komisích ručně přes lístky. Pak se data uloží do počítačů a přes ně se pošlou do centra. Třeba oproti Americe máme výhodu, že nepoužívám­e hlasovací stroje. Pro skutečné pozměnění výsledných dat by útočníci museli spíše na svou stranu získat někoho v jednotlivý­ch týmech, které ty hlasy sčítají.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia