Chcípnul pes? Aspoň šéf lidovců zůstal sám sebou
Atuhle znáte? Čuník Bobík ze Čtyřlístku zkroušeně říká svému člověčímu kamarádovi: „Asi tady umřeme.“Kamarád ho však hned opravuje: „Já umřu, ty chcípneš.“A nebo jiná. Jedna z hlavních postav seriálu Hra o trůny Daenerys děkuje se slzou v oku udatnému Jonovi: „Jsem vděčná za tvou oddanost, ale můj drak umřel, abychom tu mohli být.“Nato na scénu nastupuje vicepremiér české vlády Pavel Bělobrádek, aby se světáckým úsměvem zarmoucené hrdiny poučil: „Promiňte, že ruším, ale váš drak nezemřel, on chcípnul.“
Podobné koláže teď kolují po českém internetu. Není divu. Málokoho napadne začít poučovat někoho, kdo zrovna truchlí pro svého mrtvého psa. Šéfa lidovců ano. Na Facebooku pod příspěvkem jisté Lucie, kde jí všichni vyjadřovali soustrast a lítost, se vystudovaný veterinář Bělobrádek do diskuse zapojil tak originálně, že to nejde neodcitovat. To se neomrzí.
„Neumřel. Umírají pouze lidé. Zvířata uhynou, pojdou, chcípnou (u nich to nemá vulgární podtext), padnou, zhasnou, jsou zabita, poražena... Dávat zvířatům lidské vlastnosti a používat u nich lidské výrazy je modernistické, levicové a liberální a hodí se k městské eko-etno-bio vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní (lunty) a pijící čaje z misky.“A k tomu dal dva smajlíky, aby bylo jasné, že jde o humor.
Byť to někteří jako poněkud šibeniční humor vzali, je jasné, že v národu pejskařů si tím předseda lidovců spíš uškodil. Asi nejlépe to shrnul jeden z diskutujících pod příspěvkem, který poznamenal, že Bělobrádek promeškal dobrou příležitost mlčet.
Na druhou stranu, sympatické na tom příspěvku je aspoň to, že si můžete být jisti: je to on a fakt si na nic nehraje. Potenciálním voličům si na Facebooku stačí přečíst pár Bělobrádkových příspěvků. Nebo jeho lidoveckých kolegů Mariana Jurečky či Jiřího Miholy a hned má jasno. Jeden, chlapík z hanáckého gruntu, který vyrazil do velkého světa politiky v Praze, ale doma se cítí pořád víc na poli se svými pěti kluky. Druhý, pán, co vyměnil učitelskou katedru za poslaneckou lavici, ve které se snaží být premiantem. A vy tohle snažení můžete sledovat on-line. Dozvíte se vše – kdy co podepsal, jak vaří guláš, co dělal s dětmi o víkendu. Až si říkáte, jestli už toho není trochu moc.
Michal Hašek z ČSSD zase v dobách svojí hejtmanské slávy jako by si řekl – každý den se aspoň jednou pochlubím, kde jsem přestřihl pásku nebo mě hasiči nechali zastříkat z hadice, kterou pořídili díky vzorné podpoře kraje. Ale pořád tušíte, s kým můžete mít tu čest.
V případě unifikovaných deklamací programu ČSSD, vlády a formálních zápisků z pracovních cest, které na Facebooku předvádí Bohuslav Sobotka, moc moudří nebudete. Premiér se sice chová státnicky, psinu jako s Bělobrádkem s ním na Facebooku ale nezažijete. Od sociálních sítí přitom člověk čeká, že ho budou bavit. Proč jinak by na nich trávil volný čas? Když už politik není zábavný, čekáte, že se aspoň uvolní. Nic z toho se v případě Sobotky nekoná.
Proti tomu Facebook šéfa ANO Andreje Babiše na první pohled šlape. Nadhled, vtip, spád, pohotovost. Jenže když pak Babiše potkáte, zjistíte, že je úplně jiný. často zamračený, brblající si pod vousy, nadhled ztrácející, kdykoli zazní jakákoli negativní zmínka k jeho osobě. Na sociálních sítích to totiž spíš než Babiš je Marek Prchal, šikovný textař, který lídrovi ANO zlepšuje jeho image na Facebooku.
Mít na tyto věci poradce je ve vysoké politice skoro povinnost. Ale stejně je osvěžující vědět, že jsou střelci, co to dělají sami. I když přitom občas šeredně přestřelí.