Billboardy s vlajkou a senátoři v akci

Vydá-li se dnes cizinec po naší dálnici, bude si myslet, že jsme nejvlastenečtější zemí na světě. Údajně na každém kilometru jsou tři billboardy s českou vlajkou. Má jich snad být tři tisíce. Lepičům prý vylepení jedné trvá deset minut. Jako kdysi gastarbeiterům v Německu výměna jednoho okna za ekologičtější.

U nás spí nejen kauzy jako třeba ty, které se týkají korunových dluhopisů nebo Čapího hnízda, a probudí se, když je potřeba. A některá se zase rychle sprovodí ze světa, když je politicky nevyužitelná. U nás spí také zákony. Jako třeba ten o billboardech kolem dálnic a silnic první třídy.

Provozovatelé jeho literu považují za neústavní, protože prý vede k vyvlastnění jejich majetku a zneplatnění uzavřených dohod.

Jenže státní správě nezbývá než obsah zákona splnit. Tedy pokud se k tomu nebudou mít provozovatelé, billboardy musí odstranit sama. A na to se i chystá, měly být pryč do pátku.

A v tomto momentě se po pěti letech probudilo sedmnáct senátorů, kteří to chtějí dát k Ústavnímu soudu. Brání to prý podnikání. Představme si, že soudci nás jako obvykle svým výrokem nepotěší, diplomaticky řečeno, překvapí. Bude stát poté provozovatele odškodňovat, nebo dokonce jim billboardy stavět znovu?

Jako by nestačilo, že Senát není mezi lidmi moc oblíbený a nemá takovou podporu, jaká by tak důstojnému sboru příslušela, teď někteří jeho členové dávají za pravdu falešným hlasům, že jeho existence stojí zbytečně přes miliardu korun ročně.