Hornista Baborák se svými přáteli chystá nejedno hudební překvapení
Je jedním z nejlepších hornistů světa, svůj čas však dělí i mezi další aktivity. Radek Baborák je letos kurátorem komorní řady Dvořákovy Prahy. Někdejší sólový hráč Berlínských filharmoniků a dalších špičkových těles vystoupí jako virtuos, dirigent, dramaturg i autor aranžmá.
Komorní řadu Dvořákovy Prahy každý rok sestavuje výrazná osobnost světové nebo české hudby. Před Baborákem jimi byli Jiří Bárta, Ivo Kahánek a Daniel Hope.
„Využil jsem této mimořádné nabídky k tomu, abych přiblížil, čím se jako hornista a dirigent zabývám v posledních letech, a abych představil řadu projektů, které pražští posluchači neměli možnost slyšet. A také jsem si přál, aby z dramaturgie byla poznat moje láska ke komorní hudbě, která je založena na hudebních přátelstvích a sdílení podobných hodnot,“vysvětluje Baborák.
Dvořák v programu samozřejmě nebude chybět, i když s jeho hudbou se sóloví hornisté tolik nepotkávají. „Dvořák do repertoáru lesního rohu nijak výrazně nezasáhl, ale jeho Serenáda pro dechové nástroje patřila k prvním skladbám, které jsem se rozhodl zařadit,“dodává Baborák.
Bach trochu jinak
Hornisté sice mají ve svém repertoáru působivé skladby od W. A. Mozarta nebo Richarda Strausse a pár dalších výrazných kusů, přesto nemají tak bohatý výběr jako třeba houslisté nebo pianisté.
Východiskem však pro ně mohou být transkripce skladeb jiných autorů. Na program komorní řady tak Baborák zařadil i hudbu Johanna Sebastiana Bacha. „Jeho skladby patří na první příčku v mé snaze o obohacení hornového repertoáru. Vedle krásného partu v Braniborském koncertu č. 1 a árie v Mši h moll nemá horna u Bacha takové místo jako třeba hoboj, housle a podobně. Každý instrumentalista by si ale měl projít Bachovy skladby – bez nich je ochuzen a myslím, že nám pak chybí něco podstatného, něco, na čem se dá stavět i ve skladbách pozdějších období. Bach dává každému muzikantovi náhled do kouzelného světa hudby, kde opravdu každá nota má své místo, nic se nedá ošidit a hráč musí být v prvotřídní kondici, aby si na něco takového mohl vůbec pomyslet,“zdůrazňuje.
Hned na úvodním koncertu tak Baborák uvede vlastní úpravu části Ricercar z Bachovy Hudební obětiny. „Patří mezi ty ikonické kompozice, které nemají předepsané nástrojové obsazení nebo tempové označení a možná proto, kromě neobyčejně propracované struktury, jsou takovým lákadlem pro upravovatele. Pokusit se přiblížit bachovskému fenoménu patří k největším hudebním zážitkům každého muzikanta i bez dobových nástrojů nebo bez přehnané snahy o historizující zvuk,“podotýká Baborák.
Na jednom z dalších koncertů pak zazní Bachovy Goldbergovské variace v aranžmá Tomáše Illeho. „S Tomášem spolupracuji na celé řadě projektů, padli jsme si do oka a je mým skvělým pomocníkem při realizaci často bláznivých představ. Kromě skladeb Astora Piazzolly, které pro můj soubor upravuje, zazní v jeho transkripci i Mahlerův písňový cyklus Chlapcův kouzelný roh. Na úpravě Goldbergovských variací jsem se podílel výběrem nástrojů – tak, aby byly odlišné. Tedy budou to housle, horna, fagot a kytara – Tomáš je původně kytarista, takže part uměl zpracovat tak, aby byl opravdu kytarový, i když někdy je na hranici hratelnosti a jen díky panu Steidlovi je možné ho realizovat,“přiznává Baborák.
Programy koncertů jsou často založeny na kontrastech, třeba hudby Dvořáka a Krzysztofa Pendereckého, ale také třeba anglického skladatele první poloviny 20. století Yorka Bowena. „U nás je jeho jméno skoro neznámé, napsal ale tři důležité skladby pro lesní roh a v Anglii se začíná opět těšit zasloužené pozornosti. Zajímavá je u něj především snaha nalézt pro lesní roh nový zvukový a charakterový výraz. A také dokázal přežít ve dvacátém století vlnu avantgardních modernistů, kteří ho odsunuli na okraj zájmu. Kvalita se stejně nakonec prosadí, jen je škoda, že se toho autor často nedožije,“míní Baborák.
Dívčí doména
Hornista však také upozorňuje, že v hornovém repertoáru se najdou mnohá překvapení. „Třeba u autorů jako Henri Tomasi nebo Kurt Atterberg. Nehraný zůstává romantický koncert ruského skladatele Komarovského. Přednedávnem jsem pro sebe objevil skladatelku Ethel Smyth a její dvojkoncert pro housle a lesní roh. Nebo jsou tu izraelští autoři Jechezkel Braun, Lev Kogan, Naama Tamir. Pozoruhodný koncert v nedávné době napsal třeba pan Penderecki nebo i John Williams,“vypočítává Baborák.
Má to prý ale háček. „Víte, jak je těžké přemluvit dirigenty a manažery, aby dali těmto skladbám zaznít? Někdy se mi podaří po dlouholeté spolupráci s nějakým orchestrem – když si odehraju ‚povinného‘ Mozarta, Strausse a Schumanna – prosadit třeba skvělý koncert Jiřího Pauera,“dodává.
Kromě všech svých uměleckých aktivit také učí. „Z mého pohledu je zájem o tento nástroj velký. Zajímavé je, že horna se stává doménou dívek. Jak v Čechách, tak ve světě,“konstatuje.