Šéfovat v Essenu, to je pro mne velká škola P
atří k těm našim mladým dirigentům, kteří si budují pozici ve světě, kde jim byly svěřeny šéfovské posty. Tomáš Netopil se na Dvořákově Praze představí hned třikrát.
Konec loňské sezony poznamenalo úmrtí Jiřího Bělohlávka, který měl vystoupit i na Dvořákově Praze... Co tento dirigent znamenal pro vás osobně?
Byl to první lektor na mé profesionální dráze. Původně jsem totiž studoval housle a kontakt s panem Bělohlávkem znamenal první krok v dirigentské kariéře. Pak jsme se setkávali na různých masterclassech, které pořádal ještě jako šéf Pražské komorní filharmonie, a i později mi radil v různých profesních rozhodnutích, třeba při práci s managementy, s výběrem repertoáru a podobně. Muzikantsky jsem se od něj naučil především pokoře k partituře. Na to se někdy zapomíná, když se člověk snaží posluchače zaujmout. Pan Bělohlávek byl ale velmi pečlivý v dodržení čisté výpovědi skladatele.
Jak dlouho se chystalo vaše hostování s Essenskými filharmoniky na Dvořákově Praze?
Tak dva tři roky. Jsem moc rád, že se to podařilo, protože orchestr má časové limity, od září do června totiž hraje v operních produkcích divadla v Essenu. Nicméně občas vyjíždíme i na zájezdy, loni jsme byli například na straussovském festivalu v Garmisch-Partenkirchenu nebo v Amsterdamu.
Provoz takového orchestru je tedy hodně náročný?
Rozhodně. V divadle jsou hudebníci skoro denně. Navíc mají i symfonickou sezonu, která během sezony zabere dvanáct až třináct týdnů.
Jaké je jeho složení z národnostního hlediska?
Je to mezinárodní těleso. Kromě Němců tam máme Italy, Španěly, Maďary, Angličany, a dokonce jednoho Čecha.
Čím je pro vás výjimečný umělecky? Má třeba specifický zvuk?
všechny nástrojové skupiny jsou pěkně vyvážené. A pak také chuť pracovat a flexibilita, s níž se pohybuje v různých stylech, včetně baroka a soudobé hudby.
Co vás napadá, když se ohlížíte za svými prvními šéfovskými lety v Essenu?
Když jsem nastupoval, byl jsem v těžké pozici, protože mým předchůdcem byl významný dirigent Stefan Soltész, který ansámblu vtiskl nezaměnitelný tvar. Na mne pak byly logicky vloženy obrovské nároky. Myslím, že jsem je naplnil, ale snažím se dostat ještě dál a docílit toho, aby symfonický repertoár byl na vysoké úrovni. Snad se mi to daří, důkazem jsou naše nahrávky včetně například Ariany Bohuslava Martinů. Letos přidáme Sukova Asraela, příští rok Mahlerovu Devátou symfonii.
V Essenu propagujete českou hudbu, na druhou stranu se čím dál víc zabydlujete ve světovém, hlavně německém repertoáru. Takže je to určitě dobrá škola...
Samozřejmě, seznámil jsem se s několika Wagnerovými operami, nastudoval jsem Straussovu Elektru, čeká mne Salome. Diriguji i Mozartovy opery, symfonie Antona Brucknera, Gustava Mahlera, prostě světový repertoár.
Funkci generálního hudebního ředitele vykonáváte v Essenu od roku 2013. Spojíte s tímto městem i dohlednou budoucnost?
Pětiletá smlouva mi příští rok končí, ale dohodli jsme se na jejím prodloužení do roku 2023. Takže – ano.
Na Dvořákově Praze uvedete se svým orchestrem kromě Brahmse, Dvořáka a Strausse i Koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, který s vámi zahraje Haasovo kvarteto. Jak jste na tuhle neobvyklou kombinaci přišli?
Dramaturgicky to myslím nevyznívá až tak zvláštně, Martinů s Dvořákem spolu tvoří krásnou linku.
Kromě orchestru z Essenu budete na festivalu řídit i Vídeňské symfoniky, kteří festival uzavřou. Nemají tak trochu nevděčnou pozici „toho druhého“za Vídeňskými filharmoniky?
Už jsem s nimi pracoval, je to orchestr na vysoké úrovni, rozhodně bych to nechtěl nějak rozdělovat a srovnávat.
Konečně váš třetí – respektive v pořadí první – koncert na Dvořákově Praze bude součástí prologu v Kroměříži, kde uvedete Dvořákovo oratorium Stabat mater v prakticky neznámé původní verzi. Znal jste ji předtím?
● S essenským orchestrem natočil pro Supraphon operu Bohuslava Martinů Ariane. Další nahrávky pro toto vydavatelství pořídil i se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Jsou mezi nimi orchestrální suity z oper Leoše Janáčka nebo Glagolská mše téhož autora.
V Kroměříži jste se narodil, stále se tam vracíte. Máte čas se zapojit i do tamního hudebního života?
Rozhodně se o to snažím, podílím se na festivalu Hudba v zámku a zahradách. Na letošním ročníku vystoupila například Filharmonie Brno se sopranistkou Simonou Šaturovou, ale měli jsme třeba také koncert, jenž spojil Horňáckou muziku Petra Mičky a smyčcové kvarteto Jiřího Pospíchala. Napřesrok bychom rádi připravili i letní hudební akademii.
Váš kalendář čím dál víc zaplňují prestižní závazky. Je mezi nimi také nová inscenace Weberova Čarostřelce pro Vídeňskou státní operu. Tam jste dosud dirigoval obnovené produkce. Co očekáváte od této příležitosti?