Už víme, kdo zavraždil Vranskou, říká historik
Badatelé sestavili řetězec důkazů o pachateli čtyřiaosmdesát let staré vraždy .AvehřejeiDNA
Případ nejslavnější neobjasněné prvorepublikové vraždy začali kriminalisté řešit v sobotu 2. září 1933, kdy byly ve vlacích na Slovensku nalezeny dva kufry s rozřezaným ženským tělem. Teď jsou badatelé v čele s policejním historikem Radkem Galašem přesvědčeni, že vědí, kdo prostitutku Otýlii Vranskou zavraždil. Dva hlavní podezřelé má usvědčovat řetězec nepřímých důkazů. Potvrdit to mají ještě testy DNA.
O případu se tehdy psalo i mluvilo v celém Československu. Kriminalisté během vyšetřování vraždy prověřili desítky podezřelých. Rozporům ve výpovědích jedné dvojice však policie podle Galaše nevěnovala dostatečnou pozornost.
„Tito dva si navzájem dosvědčovali alibi. Jeden z nich zcela úmyslně a evidentně lhal, ale policie jeho výpověď zpětně neověřila. Následující den po svém prvním výslechu, kdy se s druhou osobou zřejmě domluvili, co kdo vypovídal, se tento člověk na policii vrátil a svou původní výpověď změnil tak, aby odpovídala výpovědi druhé osoby,“upřesňuje historik.
Selhání přičítá tomu, že jeden z detektivů, který tyto výslechy prováděl, byl ještě nezkušeným policistou.
Chyb však mohla tehdejší „čtyřka“, neboli pražská kriminálka, udělat více. Naznačuje to i padesát let stará analýza případu zpracovaná plukovníkem Karlem Kalivodou, někdejším šéfem kriminálky v hlavním městě, zvaným „pražský Maigret“.
„Tehdy jednotlivé útvary pracovaly na tak závažném případu brutální vraždy nekoordinovaně,“upozornil Kalivoda. Nedostatek koordinace měl podle něj neodčinitelné následky. Začalo to podle Kalivody „slabým“stanovením vyšetřovacích verzí. „Nebylo dosaženo ani vyjasnění rozporů výpovědí klíčových svědků, tedy těch, jejichž výpověď měla bezprostřední dopad na postup pátrání,“uvedl v analýze Kalivoda. Detektivové se v roce 1933 podle něj snažili v první řadě zjistit, kdo kufry s tělem vložil do vlaků, místo urychlené identifikace těla. „Jejich postup vypadá lákavě, zdá se, že je to i snazší, ale takticky je to nesprávné,“kritizoval postup svých předchůdců Kalivoda.
První pitvu části ostatků v Košicích provedl lékař, který nebyl zkušeným soudním patologem. Ten určil, že „rozčlenění“těla Vranské provedl odborník. „To je velmi slabé tvrzení, přesto se prosadilo i v kriminalistických kruzích,“vytkl Kalivoda. Zároveň poukázal, že tomuto názoru oponoval respektovaný soudní lékař Eduard Knobloch. „Zdánlivě odborné rozčtvrcení lidského těla zvládne víceméně kdokoliv. I ten, kdo umí dobře rozčtvrtit králíka, nemusí být řezník,“zdůraznil Knobloch.
Historik během rozhovoru pro iDNES.cz ani jednoho ze zmíněné dvojice podezřelých přímo nejmenoval. Z detailů případu je zřejmé, že má na mysli rotmistra Josefa Pěkného a jeho tehdejší milenku Antonii Koklesovou. Oba se s Vranskou znali a oba s ní strávili krátce před vraždou několik hodin v restauraci v pražské Štěpánské ulici.
Na policii později Pěkný i Koklesová prohlašovali, že se s Vranskou toho večera rozešli v dobrém. Oni prý jeli do Nuslí, Otýlie pokračovala na další tah do centra města.
Zdánlivě odborné rozčtvrcení lidského těla zvládne víceméně kdokoliv.
Zajímavá je v této souvislosti výpověď sestry Vranské – Marie Němečkové. Otýlie jí prý vyprávěla o starším rotmistrovi a jeho nabídce k sňatku. Vdavekchtivá Vranská s ním měla mít schůzku večer před vraždou na Václavském náměstí.
„Nic jsem jí nesliboval“
Tímto mužem byl právě devětatřicetiletý účetní rotmistr Pěkný. Na setkání s Vranskou však přišel v doprovodu zmíněné Koklesové, ve které Otýlie poznala svou dřívější známou ze Žiliny. Vranskou to podle další svědkyně, její kamarádky Boženy Velingerové, která měla u setkání být, velmi rozčílilo.
„Není pravdou, že jsem Vranské sliboval manželství... není pravdou, že by mně Vranská vyčítala, že chodím s Koklesovou a že by mně to předhazovala,“cituje část tehdejší výpovědi Pěkného ve své knize Panoptikum sexuálních vražd publicista Viktorín Šulc.
Zmiňuje zde i názor bývalého kriminalisty Miloslava Jedličky, autora internetového Muzea zločinu. Ten je přesvědčen, že vraždil Pěkný. „Proč? Vranská se v průběhu noci opila, její vztek na ‚nevěrného ženicha‘ stoupal, až se vydala do Nuslí udělat šamstrovi a Koklesové rotyku. Pěkný nepotřeboval problémy, nechtěl mít v bydlišti ostudu, snažil se Otýlii umlčet. Jenže to v rozrušení přehnal a dívku usmrtil,“spekuluje ve své knize Šulc.
S likvidací jejího těla by rotmistr nejspíš velký problém neměl. Některé zdroje uvádějí, že Pěkný v mládí absolvoval praxi pitevního laboranta. Koklesová strávila v bytě s Pěkným celou noc, mohla mu tak s likvidací oběti pomáhat.
„Vzhledem k tomu, že tehdy nebyli pro policii ani podezřelí, tak nebylo provedeno prohledání jejich bytů, zejména u toho jednoho podezřelého. Podle mého názoru by se tam našlo místo činu,“zdůrazňuje policejní historik Galaš.
Za nehty Vranské tehdy objevili policisté cizí vlasy. Až poměrně nedávno se z nich podařilo v genetické laboratoři získat DNA. Badatelé pátrali po potomcích obou hlavních podezřelých a u každého z nich našli jednu žijící ženu. Ty teď chtějí požádat o poskytnutí DNA. Vzorky porovnají s genetickou informací získanou z nalezených vlasů. Shoda s jedním nebo druhým poskytnutým vzorkem by měla ukázat na vraha.
Čeká se na souhlas příbuzných
„Všichni si zaslouží znát pravdu. Jsme ale schopni, a to bude jedna z podmínek, zachovat absolutní anonymitu obou pozůstalých. Není nejmenší důvod zveřejnit jejich jména,“říká Galaš. Pokud budou ženy souhlasit, výsledky testů by měly být hotové do konce září.
Historik se domnívá, že už teď je řetězec nepřímých důkazů, který směřuje proti oběma podezřelým, neprůstřelný. „Jsem přesvědčen o tom, že i v tehdejší době by byli na základě těchto důkazů odsouzeni,“uzavírá Galaš.