Korunovaci měl Karel IV. na míru
Před 670 lety Praha pozdravila pomazaného krále. Vznikl i majestátní chrám a slovanský klášter
Jan Bohata redaktor MF DNES
zakladateli dynastie, legendárním Přemyslu Oráči, torbě a lýkovým střevícům,“vylíčil akt historik Jiří Spěváček.
Ráno před korunovací Karla probudili duchovní a nejvyšší zemští úředníci v čele s Petrem I. z Rožmberka. „Arcibiskup krále okouřil kadidlem, pokropil svěcenou vodou a podal mu ruku, aby vstal. Pak dva biskupové s relikviáři zavěšenými na prsou krále vzali pod paží zprava i zleva,“popisují přípravy slavnostního aktu historici.
Z královského paláce ho vyprovodili nejprve na prostranství před klášter sv. Jiří a poté do svatovítského, tehdy ještě románského, dómu. Poprvé v historii českého krále korunoval pražský arcibiskup.
Ten korunu vložil také na hlavu jeho choti Blanky. „S převelikou radostí uvítán, šťastně a slavnostně korunován, on na krále a ona na královnu v Království českém byli,“popsal ceremonii kronikář Beneš Krabice z Weitmile.
Posvátný okamžik stvrdilo navíc to, že Karel IV. přijal tunicellu (svrchní roucho podjáhna) a dalmatiku (oděv jáhna). „Tím nabýval král téměř biskupského charakteru, ovšem bez výkonných pravomocí,“objasnil Kavka. Karel IV. přijal i prsten, který běžně ke korunovačním insigniím nenáležel. Patřil však k ritu biskupského svěcení.
Nešlo o prázdný pojem, jak by se dnes mohlo zdát. „Teprve pomazáním se král stal vnitřně a plně králem a takto posvěcená osoba mohla být náměstkem Kristovým,“uvedl historik Josef Cibulka.
Slavnostní den před 670 lety gradoval na náměstí u sv. Havla hostinou. Její hosté se sešli v dřevěné budově, potažené zevnitř i zvnějšku vzácnými sukny, postavené právě pro tento moment. Zábavy se za zvuků hudby zúčastnila i všechna slezská knížata a špičky české stavovské hiearchie. Karla a Blanku obsluhovali u tabule zvlášť určení urození činovníci na koních. Šlo o maršálka, stolníka, číšníka a lovčího.
Korunovace obohatila také metropoli Prahu. Král asistoval při jednom ze zakladatelských počinů v areálu Nového Města pražského. U někdejší svatohavelské brány zakládal karmelitánský konvent s kostelem Panny Marie Sněžné. „Svým rozsahem a vybavením měl kostel překonat vše, co dosud v Praze vzniklo,“vylíčil zakladatelský počin historik Emanuel Poche.
Nejvyšší pražský chrám