Americká naděje: Kdo je ten, co bydlí in a river?
Nesměle se nadechla a vyhrkla: „V restauraci jsem jedla kachna. Pak bába udělala knedlíky s meruňky. Knedlíky mi chutnají!“
Sedmnáctiletá Kayla Dayová v New Yorku takhle labužnicky líčila, co stihla, když se na jaře zastavila u příbuzných v Praze.
„Babička, ne bába!“opravila ji dobrosrdečně maminka Dana, která při dceřině prvním rozhovoru v češtině stála hned vedle.
Kayla zvládla neobvyklou disciplínu velmi dobře. Logicky používá svérázný přízvuk. Některá slova legračně komolila. Občas si pomohla výrazem z angličtiny. V řeči poloviny svých předků jí schází cvik.
„Máma mluví se mnou česky, jenom
KAROLÍNA PLÍŠKOVÁ (1) – Čang Šuaj (27-Čína)
ŠAFÁŘOVÁ – Naraová (Jap.)
Budoucí tenisová hvězda Kayla Dayová má maminku ze Strašnic. Na US Open si zkusila rozhovor v češtině
když je naštvaná,“vysvětlovala a bujaře se rozesmála. „Moje čeština jde do kopce!“
„Né, jde to s ní z kopce,“zakročila znovu paní Dana.
Její dítě patří k nové vlně talentovaných amerických tenistek. Šikovná levačka ve svých věkových kategoriích vždy kralovala národním žebříčkům. V juniorkách byla světovou jedničkou, loni získala titul na US Open. Mezi dospělými se vyšvihla už na 128. místo a v úterý v 1. kole na Flushing Meadows málem vyřadila výrazně zkušenější krajanku Rogersovou. Podlehla 2:6, 6:4, 4:6.
Jako malá ráda poslouchala pohádky, jež jí v Kalifornii četla babička z Prahy. „Kdo je ten, co bydlí in a river?“ptala se. Vodník? „Jo, vodník!“vybavila si oblíbenou postavu.
Seznámila se i s dalšími výtvory české kultury, jež se jí však zamlouvají mnohem méně: „Máma dává český mjúziky v auto. Hrozný!“
„Pouštím Marii Rottrovou, Helenku Vondráčkovou. Vracím se tak do mládí,“objasňuje Dana Dayová, jež v roce 1988 emigrovala do USA. „Pocházím ze Strašnic. Nejdřív jsem si neuměla představit, že bych tu zůstala. Pak jsem zjistila, že je tu život o dost jednodušší. Na lepší podmínky si rychle zvyknete.“
V Kalifornii občas pinkala tenis. „Liga žen v domácnosti,“nazývá soutěž, jíž se zúčastňovala. Inspirovala tak své tehdy sedmileté děvčátko. „Viděla jsem ji hrát, moc se mi to líbilo,“vzpomíná Kayla.
Přihlásila se na letní tenisový tábor, kde vydržela bušit do míčků pět hodin denně. „Dost mi to šlo, tak mě máma začala řídit do tréninků v Los Angeles. Dva hodinu tam a zpátky. V L. A. jsem trénovala pro asi šest nebo sedm let.“
Nějakou dobu v tenisových šatnách tajila své jazykové dovednosti. „Jsem docela shy. Nejsem tak dobrá česky,“zmiňuje plachost, jež ji odrazovala od konverzací. Nyní se snaží mluvit třeba s Kateřinou Siniakovou nebo Markétou Vondroušovou. A kdo ví, možná budou přibývat i rozhovory s českými reportéry.