Trenér Löw mi povolil: Patriku, mazej k porodu!
Nevšední rozhovor nejen o trenérovi německé reprezentace
Jan Palička fotbalový reportér MF DNES
yhrál šest titulů v rakouské lize, svého času byl nejdražším hráčem celé soutěže a dodnes je v tamních ligových kronikách zapsaný jako střelec nejrychlejšího gólu.
Uznával ho trenérský mág Trapattoni, přitom za českou reprezentaci nenastoupil Patrik Ježek ani jednou. Ale o tom až později.
Nejdřív zpět do roku 2001, kdy Tirol Innsbruck převzal jistý Joachim Löw. Začínající a velmi zanícený trenér z městečka Schönau.
Stejný Löw, který včera večer odehrál s německými mistry světa kvalifikační zápas v Praze.
Vaše první vzpomínka na Joachima Löwa? Co jste dělal?
Vysvětlil jsem Jogimu, že musím jet: Sorry, rodíme! Nehnul brvou, hned překopal sestavu a nechal mě odjet. Byl to fofr. Vanessa se narodila v pětatřicáté minutě prvního poločasu.
Ve čtyřicáté. Byla jsem sama v pokoji a všichni, co se o mě měli starat, koukali vedle na fotbal a byli šťastní jako blecha, že mají Ježka vedle sebe.
Pěkná vzpomínka.
Doktoři mě hecovali: Běž, ještě stihneš druhý poločas. Aspoň vyhrajeme. Nakonec to skončilo bez gólů.
Jaký na vás Löw udělal dojem?
Ten nejlepší, hned jsme vyhráli titul. Jak jsem byl mladý a oprsklý, tak jsem mu tykal a jemu to nevadilo. Pod Jogim to mělo šťávu, přípravu na zápasy měl dokonalou, soupeře znal do detailu. Dával si záležet na presinku a každého z nás upozorňoval na to, kdo přesně a jak proti nám bude stát. Já hrál levé křídlo, takže jsem vždycky dostal instrukce o pravém obránci.
Zkoušel na vás novoty?
Ani ne, on rychle pochopil, že špatně bráním, tak mě moc netrápil. Říkal: Když svého beka zaměstnáš tak, že nebude mít sílu útočit, vracet do obrany se nemusíš. Já měl vůbec štěstí na trenéry.
Ano? Povídejte.
Ivan Kovácz v Plzni, vedl mě od páté třídy až do dorostu. Používal stejnou školu jako v Ajaxu, takže jsme rychle uměli válet míč přes špičku. Sázel na rychlost a techniku.
Co dál?
Kurt Jara, můj druhý táta. Sám hrával levé křídlo, tak přesně věděl, jak mě využít, abych byl co nejplatnější. Chápal, že nejsem tréninkový typ. Bože, jak já nesnášel přípravné období. Nebavilo mě to, a kvůli tomu jsem měl kondici jen na sedmdesát minut. Pak jsem obvykle začal odpadat.
Hezké přiznání. Věděl to i Giovanni Trapattoni v Salcburku?
No jasně. On věděl o fotbalu tolik jako nikdo jiný. Když jsme cestovali na poháry, vždycky se kolem něj na letišti shlukli novináři a žádali, ať vypráví. On se bránil a podle svého divoce gestikoval: Já? Proč já? Běžte tamhle za hráči. Jenže my nikoho nezajímali, Trap byl nejvíc.
A dál?
František Cipro. Tomu vděčím, že mě v roce 1998 vytáhl na rakouskou cestu. Děkuju! V Rakousku jsme s krátkými přestávkami strávili nádherných patnáct let. Pamatuju si, že jakmile jsem do Innsbrucku dorazil, konala se velká představovačka nových hráčů. Já neuměl německy kváknout, tak mi trenér nabídl, že bude tlumočit. Po třetí otázce zavrčel: Uč se, vole, furt ti překládat nebudu.
S Löwem jste nakonec strávil jediný rok, protože Innsbruck zkrachoval. Jaké bylo loučení?
Půl roku jsme hráli zadarmo, takže se něco muselo stát. Ve vedení klubu byli střelci, kteří spoléhali, že dostanou peníze za postup do pohárů a nějak splatí dluhy. Uměli jen slibovat. Tušili jsme, že nás rozpustí. Manažer Hochstaffl nakonec skončil ve vězení a my se místo Ligy mistrů hlásili na pracák.
Trenéra Löwa si rok poté vyhlédl miliardář Stronach do Austrie Vídeň, viďte?
Vůbec se mu nedivím, Jogi měl jasnou vizi a byl pintlich, což v německém nároďáku jen potvrzuje. Krásný španělský styl tiki-taka posunul o úroveň výš. Němci jsou u toho rychlejší, agresivnější, kompaktnější, a jakmile ztratí míč, drtí soupeře presinkem. Löw a jeho bývalý asistent Hansi Flick udělali skvělou práci. Mimochodem, Flicka taky znám, trénoval mě v Salcburku.
To mi řekněte: Rakousko vás obdivovalo, tak proč jste nikdy nekopal za českou reprezentaci?
Nebylo mi souzeno. Trenér Brückner si asi myslel, že se mu nehodím do koncepce, možná měl na levé křídlo lepší hráče. Tehdy mě to mrzelo, teď už dávno ne. Je to promlčené. Třeba jsem díky tomu prožil lepší klubovou kariéru, protože jsem neplýtval síly.
Ačkoli o sobě tvrdíte, že jste poloviční Rakušan, vrátil jste se s rodinou do Plzně. Proč?
Dcerám se nechtělo, nejraději by zůstaly tam, kde se narodily. Ale my jsme doma tady. Když holky přestupovaly na sportovní školu ve Škrvňanech, přinesly domů lejstro: Povolání otce, povolání matky. To byl rébus. Přece tam nenapíšeme bývalý fotbalista a matka v domácnosti? To bychom vypadali jako lehkoživky.
Jaký byl tedy přechod?
Pro holky určitě těžší. Kdybychom zůstali, tak věřím, že pořád hrají tenis. Byly výborné, zlepšovaly se. Když jsem skončil s fotbalem, vozil jsem je z turnaje na turnaj.
Holky vždycky domů přivezly jen kufr hadrů, vzaly jiný a jely dál.
A táta dělal taxikáře.
Přesně. Někdy to bylo ubíjející, protože v tenise hrajete jen sám za sebe. Sledoval jsem ambiciózní rodiče, kteří ze svých dětí chtěli mít Berdycha a Kvitovou. Lezli po plotech a hádali se o každý sporný aut. Naše holky přiznaly, že už se jim v tom prostředí být nechce.
V Rakousku by to bylo jiné?
Asi jo. Trénovaly ve vídeňské akademii vedle Dominika Thiema, aktuální světové sedmičky. Viděly, kam se můžou dostat, měly motivaci. Pamatuju, jak jednou přijela manželka ke posbíral v rakouské bundeslize: tři s Innsbruckem a tři se Salcburkem.
je Patriku Ježkovi, fotbal profesionálně hrál do 36. V Rakousku strávil 15 let.
uběhlo ze zápasu Salcburku proti Altachu v roce 2007, když Ježek dal gól. Rekord! kurtům a vystoupila z našeho Audi Q7. Šestnáctiletý ňunínek Dominic ho zálibně obcházel a povídal: Taky bych chtěl takovou káru. Já na to: Neboj, jednou si jich koupíš třeba sto. A teď už má na turnajových odměnách vyděláno osm milionů dolarů.
A vy vyděláno máte? V týdnu jste v centru Plzně otevřeli butik J2 Rinascimento s italskou módou.
Protože je fotbal věkově limitovaný, dost jsme investovali do nemovitostí, takže strach o budoucnost mít nemusíme.
Tak proč butik?
Jak nás holky potřebují stále míň, možná by doma hrozila ponorka. Tak jsem manželce udělal radost a začal jí splácet to, jak se o mě během kariéry starala. Měl jsem dokonalý servis.
Patrik měl doma gaučík, na který si vždycky po tréninku lehl, vyložil nohy před sebe, vzal si počítač a začal koncert: Ženuško, prosím, pití. Ženuško, svačinku.
Až tak?
Jogi Löw měl jasnou vizi a byl pintlich, což v německém nároďáku jen potvrzuje. Krásný styl tiki-taka posunul o úroveň výš.
Byl jsem rozmazlován a teď můžu rozmazlovat já. Pomáhám v krámě, hlídám kasu, připravuju catering, zákazníkům nabízím výbornou brazilskou kávu. Musím zpětně poděkovat Stefanu Schwabovi, který mi jako čtrnáctiletý podával míče v Salcburku a teď dělá kapitána v Rapidu. Byl to on, kdo mě do toho nápadu navrtal.
Jak vy se vlastně udržujete? Postavu máte i ve čtyřiceti jako dřív.
Kamarádi mě varovali, že mi naroste vana, ale já si váhu držím. Nedělám skoro nic. I když... Zrovna jsme u nás v Malesicích založili fotbalové béčko, tak si chodím čutnout. Baví mě to, protože se může střídat hokejově, takže jakmile nemám sílu, jdu odpočívat. To mi jde nejlíp.