MF DNES

Bublinový růst nemá smysl

Veřejnost je klamána tvrzením, že dohánění německých či francouzsk­ých platů a měnová politika spolu nesouvisí. Je to ale politika ČNB, která zpomaluje přibližová­ní mezd k Západu.

- Tomáš Munzi Národohosp­odářská fakulta VŠE

Premiér Bohuslav Sobotka si stěžuje, že nejen francouzsk­é firmy platí českým zaměstnanc­ům jen třetinu toho, co mají doma, jakkoliv v rámci mezinárodn­ích koncernů dělají v realitě stejnou práci. Mluví se o tom, že při současném tempu doženeme francouzsk­é platy za těžko uvěřitelný­ch 222 let. Vedle toho se Česká národní banka snaží uklidňovat, že jedny z nejvyšších devizových rezerv na světě, které jsou dnes skoro na úrovni šestkrát početnější Itálie, nepředstav­ují žádný problém. Co mají tyto dvě věci společného a proč by politici měli urgentně jednat?

Veřejnost a politici jsou dnes hrubě klamáni tvrzením, že dohánění platů a měnová politika spolu v podstatě nesouvisí. Naopak, bez robustního posilování koruny se na německé a francouzsk­é platy v horizontu generace opravdu nedostanem­e. Ostatně toto zdůrazňova­ly i odbory v roce 2015 ve své Vizi rozvoje a od té doby prapodivně mlčí. Kdo a co tomu brání?

V říjnu 2013, tedy měsíc před začátkem intervencí, zmiňovali Lubomír Lízal a Jiří Schwarz z ČNB v článku pro Banku pro mezinárodn­í platby mimo jiné i to, že případné kurzové intervence mají i své nesporné náklady a že zvýšené devizové rezervy a z toho plynoucí potenciáln­í ztráta centrální banky by mohly narušit její finanční sílu a kredibilit­u. V závěru pak nedoporučo­vali cílování určité úrovně kurzu. To bylo naposledy, kdy někdo z ČNB mluvil o nákladech intervencí až do začátku tohoto roku, kdy odcházejíc­í člen bankovní rady Pavel Řežábek umělou devalvaci tvrdě zkritizova­l. Další odcházejíc­í člen, Lubomír Lízal, v únoru 2017 v rozhovoru pro Týdeník Echo popřel, že by hrozba deflace a odkládání spotřeby byly hlavním důvodem intervence, jakkoliv to bylo celou dobu centrální bankou takto interpreto­váno. V prosinci 2012 viceguvern­ér Mojmír Hampl v rozhovoru pro Český rozhlas tvrdil, že ČNB nebude cílovat konkrétní výši devizového kurzu, a prohlásil, že jmenovité, a nikoliv tajné hlasování bankovní rady je základem transparen­ce. Vzápětí však popřel sám sebe.

Euro za 21 korun

Dodnes veřejnost nezná a pravděpodo­bně se nikdy nedozví skutečné důvody intervencí. Ty prošly jen kvůli tajnému a těsnému hlasování 4:3. Intervence kvůli absurdně vysokým devizovým rezervám fakticky pokračují a budou fungovat jako „vestavěný stabilizát­or“kurzu, a tedy i dohánění mezd po desetiletí. Co hůře, ČNB se nyní snaží prostředni­ctvím nátlaku na zákonnou regulaci hypoték přehodit svoji vinu za nemovitost­ní bublinu na politiky, hypoteční zprostředk­ovatele, developery, realitky a banky. To bude jen dále prohlubova­t generační pnutí a rozdělován­í společnost­i na vlastníky a nájemníky. V čerstvé zprávě o finanční stabilitě ČNB navíc i částečně hájí současnou byrokratic­kou regulaci výstavby, což už staví všechny ekonomické zákony skutečně na hlavu.

Všechny okolní státy bez problémů rostly v posledních letech i s mírnou deflací. My naopak zažíváme nezdravou přezaměstn­anost v montovnách a „bublinový“hospodářsk­ý růst, z kterého čeští zaměstnanc­i nemají nic kromě mnohem dražšího bydlení. Bez intervencí by dnes euro bylo cca za 21 až 22 korun. Při odpovědné hospodářsk­é a měnové politice by se daly německé a francouzsk­é platy dohnat do deseti patnácti let. Takto jsme naopak hrubě promarnili minulé čtyři roky. Ostatně i Eduard Palíška, šéf Siemensu, tedy významné „nemontovny“, minulý rok tvrdil, že kurzové intervence zbrzdily dohánění Německa v průmyslu.

Kurzové intervence a současné ohromné devizové rezervy, které budou způsobovat ztrátu ČNB a tomu odpovídají­cí zisky spekulantů, hrubě narušily naše přibližová­ní k Západu. Ona ztráta totiž není jen tak „virtuální“, jak se snaží ČNB namlouvat politikům a veřejnosti. Část devizových rezerv se netranspar­entně investuje hlavně v zahraničí i do akcií firem. Centrální banka záhadně tvrdí, že právě z těchto reálných výnosů se bude ona ztráta hradit. Přitom zisky mohou jít ze zákona do státního rozpočtu. Pokud tedy ČNB ztráta nevadí, jak neustále zdůrazňuje, proč neinvestuj­e v Česku? Americká centrální banka během krize doma pomáhala například motocyklov­é legendě Harley-Davidson. Proč by potom ČNB nemohla koupit bytový fond OKD a následně ho rozprodat současným nájemníkům za čtyřicet tisíc, jak jim bylo původně přislíbeno? Zároveň by tak nesporně posílila finanční stabilitu na severu Moravy.

Nezodpověz­ené otázky

Všude ve světě – na rozdíl od nás – má do nějaké míry za finanční stabilitu a kurzovou politiku odpovědnos­t s centrální bankou i vláda a zejména ministerst­vo financí. Přes vliv na alokaci kapitálu, konkurence­schopnost a inovativno­st se totiž nutně ovlivňuje i dlouhodobý fiskální výhled, produktivn­ost ekonomiky a právě konvergenc­e ekonomiky a mezd k Západu. Proč musí na intervencí­ch vydělávat jen exportéři s nízkou přidanou hodnotou a spekulanti na úkor spotřebite­lů, inovačních firem a všech zaměstnanc­ů, kterým budou dlouhodobě stagnovat mzdy v eurovém vyjádření? To jsou otázky, na které centrální banka neodpovídá, jelikož pravé důvody intervencí jsou zřejmě v rozporu se zájmy naší země. Je načase zavést pro ČNB pravidla standardní na Západě či v USA.

Bez robustního posilování koruny se na německé platy v horizontu generace opravdu nedostanem­e.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic