„Po Irmě přišly gangy s mačetami“
Na evakuaci z ostrova zasaženého hurikánem jsme čekali tři dny, říká Pražan
Měla to být romantická dovolená v tropickém ráji Karibiku. Ihor Krotovych z Prahy se vydal na ostrov Svatý Martin se svou francouzskou přítelkyní. Bydleli u jejích rodičů v Marigotu, hlavním městě francouzské části ostrova.
Ještě dva dny před hurikánem z vody na nejkrásnější pláži Ihor vylovil překrásnou mušli velkou jako pěst. Pak vypukla apokalypsa.
Věděli o tom, že je hurikán na cestě. Jenže ani rodiče přítelkyně, kteří v Marigotu dva roky žili, netušili, s jak ničivou silou udeří. Zničil třetinu budov, byli i mrtví. „Ještě horší než větrná smršť bylo to, co nastalo po ní. Rabování,“pouští se přes oceán do vyprávění mladý muž. Už z bezpečí hotelu na Martiniku, kam je po strastiplných dnech přepravilo francouzské vojenské letadlo.
Jak jste se na hurikán nachystali?
Naivně jsme věřili, že bude jen trochu víc foukat. Balená voda byla nakoupená, spáry oken zalepené silikonem. Že jde do tuhého, jsme pochopili, když se začala třást zeď mezi obývákem a ložnicí. Prasklo okno, zeď se protrhla, Nakonec jsme všichni čtyři skončili namačkaní v malé koupelně. Na dlouhých devět hodin.
Celou tu dobu v kuse?
Asi po šesti hodinách jsme se ocitli v oku hurikánu, kdy se vítr uklidnil, takže jsme mohli náš úkryt na chvíli opustit. Posbírat pár cenných věcí a odnést je na WC. Ale ten jeho druhý úder byl snad ještě horší.
Přitom tvrdíte, že vás opravdu vyděsilo až rabování.
No právě. Celé gangy brousily ulicí s mačetami a nikde ani policista. Ti se před nimi radši schovávali a já se jim ani nedivil. Bydleli jsme hned vedle supermarketu. Vítr ještě ani neustal a vidím kluka, jak nese šest notebooků. Lidé vláčeli padesátipalcové televize, obrovské lednice.
Ivana Karásková reportérka MF DNES
Pochopil bych, kdyby místní lidé kradli potraviny. Přitom nemají doma elektřinu ani jídlo, které by do té lednice dali. Všichni byli úplně v klidu, napakovaní a usmívali se, jako by vyhráli ve sportce.
Co vás na tom tak vyděsilo?
Ten absolutní chaos. Představoval jsem si, co se stane, až zapadne slunce. Chvílemi jsem se bál o svou přítelkyni. Když se jeden kluk vloupal do protějšího domu, natočila ho na video. Všiml si toho a ukázal na ni prstem. V tu chvíli mě popadla panická hrůza, že přijde k nám. Bylo nám jasné, že musíme rychle pryč. Nebo se v bytě zabarikádovat. Taky garáž byla plná vody, ale s otcem přítelkyně se nám povedlo nastartovat auto, takže jsme mohli přejet na holandskou stranu ostrova.
Tam to bylo bezpečnější?
Tam se přece jen víc starali o turisty, byli tam vojáci. Projížděli jsme hotely na pláži a hledali místo na přespání, ale všechno bylo obsazené. Nakonec se nám v jednom podařilo zakotvit. Jedna pracovnice hotelu se nad námi slitovala.
Na Facebooku nicméně popisujete, že tím vaše útrapy neskončily. Opravdu jste se dostali do letadla až po třech dnech a díky hrdinství francouzského pilota?
Ano. Rodiče přítelkyně hlídali pokoj, aby nás z něj nevystěhovali, a my zkoušeli štěstí na letišti. Mezitím nás z hotelu začali vyhazovat, tak jsme vše vsadili na jednu kartu a rozhodli se tábořit na letišti, dokud se odtud nedostaneme. Jako první vzlétly z holandského letiště privátní tryskáče. Začala tam probíhat přísná separace cestujících. Občané USA byli evakuováni jako první, Kanaďané odlétali komerčními letadly a ta holandská odvážela jen Holanďany. My ostatní jsme měli smůlu.
Jak jste si to vysvětlovali?
Nejprve jsme nadávali na francouzskou armádu, že neposlala žádná letadla, ale to byl omyl. Ve skutečnosti to blokovali Holanďané.
A to jste se dozvěděli jak?
10. září nám vojáci holandské armády řekli, ať se sbalíme a vrátíme se
(24 let) je povoláním herec a téměř absolvent DAMU (zbývá odevzdat diplomovou práci). Hrál v seriálu Vraždy v kruhu nebo Kapitán Exner. Získal i několik rolí v dalších seriálech a filmech, které se teprve dokončují. Je původem z Ukrajiny, ale od dvou let žije v Praze. Do Karibiku vycestoval s českým pasem.
do hotelu, že už žádné letadlo nepřiletí. Přitom ve frontě na slunci trpěly i těhotné ženy a matky s dětmi. Už jsme nakládali tašky, když vtom koukám, jak přistává bojový letoun s francouzskou vlajkou. Přítelkyně Francouzka, jak byla v šoku, si nemohla ani vzpomenout, jak přesně ta jejich vlajka vypadá. Z letadla vyšel pilot, viděl fronty, udělal jeden telefonát a jako zázrakem začalo všechno fungovat.
Co to bylo za letadlo?
Vojenské nákladní, kam se vešlo jen asi padesát lidí po stranách, zato s obrovskou kapacitou pro přepravu zásob. Mně se poštěstilo sedět vedle jednoho muže z posádky a ten mi na otázku, proč letadla neposlali dřív, řekl, že francouzská letadla kroužila nad letištěm už od sobotního rána. Jenže neměla povolení přistát. Nakonec to prý riskli a přes zákaz přistáli. Jestli je to tak, má ten pilot náš velký obdiv. Nizozemci podle nás prostě upřednostnili Američany.
Kde se vlastně teď nalézáte?
Přepravili nás na ostrov Martinik, který hurikán nezasáhl. Sedím v hotelu a po pravdě ani nevím, v jakém městě. Hlavně že je tady internet. Řekli nám, že se o nás francouzská vláda postará až do odletu, ale vůbec netuším, kdy to bude. Původně jsme se měli vrátit z dovolené 9. září.
Víte něco o aktuální situaci na Svatém Martinu?
Včera večer odtud přivezla francouzská letadla další várku Evropanů, ale myslím, že tam zůstává ještě hodně turistů uvězněných v bytech. My měli obrovské štěstí, že jsme se mohli autem přepravit do holandské části. Ale vím, že třeba hned vedle nás zůstala zabarikádovaná na záchodě jedna stará paní. V Evropě se mluví o desítkách mrtvých, ale tady se šíří zvěsti, že oběti jdou do stovek.