Harich nakládá patnáct odstínů vkusného popu
Dobrá zpráva je, že na Slovensku se začíná čím dál víc dařit žánru, který ještě před pár lety zůstával doménou spíše na západním břehu řeky Moravy, tedy písničkářům. Aktuální deska Martina Haricha nazvaná Mapy je sice vyloženě popová, důraz na kvalitní píseň však nechybí.
Harich rád cestuje po Evropě jako busker, tedy pouliční umělec. A právě v různých netradičních koutech kontinentu vznikaly trochu nadivoko i některé party na jeho nové desce. Ale posluchač to nepozná. Tedy po technické stránce. Harich sám přiznává, že třeba s výhledem na masiv Vysokých Tater se mu prostě zpívalo líp než v nahrávacím studiu. A zjevně to uznal i producent Lukáš Chromek, když tyhle nahrávky na desce nakonec použil. Chromek přispěl aranžemi a některými kytarami, takže výsledná tvář alba je jejich společným dílem a zpěvák se tu dostal do úplně jiné polohy, než jsme byli zvyklí z jeho zadumaného období shrnutého na loňském EP Pátrám.
Rockové pecky i balady
Z rádií je dobře známý úspěšný singl a úvodní píseň desky Marilyn Monroe, ale nedá se říct, že by pro album byla zvlášť určující. Skladby jako V neznáme nebo Sopečná činnosť jsou poctivé rockové pecky. V kouscích jako To prejde nebo Mapy dává Harich průchod svým akustickým odstínům, i když v titulní skladbě je to klavír a ne kytara, co tvoří základ.
A většinu nahrávky tvoří poctivé popové písničky nejrůznějších podob. Takže díky téhle rozmanitosti ani nevadí, že album má patnáct položek a trvá neuvěřitelných padesát minut. Ano, možná to někdo nedá na jeden zátah, ale ve skutečnosti není problém Mapy poslechnout od začátku do konce a mít pocit, že už to bylo moc. Vyloženou lahůdkou potom jsou občasná propojení jednotlivých písní v malé celky jako na velkých koncepčních albech. Nádavkem k hudbě jsou gramotné a smysluplné texty včetně drobných vtipů jako „vieš byť aj horká, keď pri piškvorkách zopár krúžkov ztratíš“v písni Gurmánka.
Přirozeně, lehký kytarový pop nemusí sedět každému. Nicméně Harichově poslední nahrávce těžko vytýkat nevkus.