Stát jako firma zatím nefunguje N
Efektivitě a kvalitě naší veřejné správy by prospělo, kdyby vstřebala určité prvky běžně používané v soukromém sektoru.
ěkteré obraty se v „dobré“společnosti nenosí a jsou v mediálním prostoru tabu. Zpravidla jde o zkratky, přičemž obhájce byť i jen s nadsázkou formulovaného průlomu do většinového mínění může při příznivé konstelaci tak nanejvýš tu a tam ospravedlnit souvislost použitého obratu u několika čtenářů nebo posluchačů z řad konvenční většiny. Stigma ze samotné zkratky ale nesejme. Takový je i dosavadní osud sloganu „řídit stát jako firmu“. Řadou argumentů je dokazována pomýlenost, nerealizovatelnost, či dokonce nebezpečnost takového předsevzetí. Nuže, je čas tabu prolomit a prostřednictvím kritiky výsledků ostrakizovaného předsevzetí zpochybnit pozici samotných jeho kritiků.
Někteří s napětím, jiní s rezervovaným odstupem a ještě další s obavami sledovali, v co vyústí ambice spravovat stát jako firmu. Efektivitě a kvalitě naší veřejné správy by však objektivně velmi prospělo, kdyby vstřebala určité prvky běžně používané v soukromém sektoru. Veřejné instituce potřebují jako sůl výkonově orientované účetnictví, které by umožňovalo změřit výsledky fungování toho či onoho úřadu a uvnitř něho přínos jednotlivých odborů, oddělení i konkrétních úředníků.
Úředníci by měli být odměňováni s výraznou diferenciací. Opravdu výkonný úředník si zaslouží i velmi vysoký plat – na rozdíl od toho nevýkonného. Nově příchozí ministr musí mít možnost obměnit zásadním způsobem své nejbližší okolí, kterým není míněna sekretářka nebo řidič, ale jeho náměstci a zřejmě i někteří další vrcholoví resortní manažeři, aby si byl jist „svým“týmem, který mu nebude při první vhodné příležitosti „mydlit schody“. Úředníci rozhodující o důležitých veřejných věcech musí zase mít rozumnou šanci učinit konstruktivní rozhodnutí, musí mít příležitost prokázat schopnost účelně umisťovat veřejné prostředky.
Co se však děje? Platy ve veřejném sektoru jsou zvedány plošně. Navíc funguje lavinový efekt, nedávné koaliční vyjednávání o státním rozpočtu totiž názorně ukázalo, že když se najde určitý důvod pro zvýšení platů u vybrané kategorie zaměstnanců, nedokážou politici odolat zvyšování platů i u ostatních kategorií. Za aktivitu přínosnou pro podnikatele i běžné občany může být vydáváno zvyšování byrokracie, prodlužování času úřadů věnovaného váhavému přijímání správních rozhodnutí. Zavedení „definitivy“státních úředníků zakonzervovalo správní úřady odzdola až úplně nahoru. Namísto zadání potřebné veřejné zakázky se příslušné řízení buď zruší, nebo se ani nevypíše ze strachu, aby zadávající úředníci nebyli kritizováni a postihováni za porušení nějaké formality. Pokusy standardizovat rozsah a obsah kontrolních mechanismů ve veřejném sektoru vyznívají do ztracena. A to je jen několik příkladů.
V tomto volebním období tedy nic moc. Nastavení pravidel efektivnějšího manažerského řízení veřejného sektoru bude zřejmě během na dlouhou trať. Dílčí vzory z jiných zemí již existují. Pozorujme, zda k viditelnějšímu posunu dojde po volbách.