NESMÍM MÍT STRACH
Kolikrát si pustíte písničku, kterou trénujete do Tváře?
Tu poslední od Eltona Johna I’m Still Standing jsem si pustil 560krát. Doma. Při běhání. Pořád dokola.
To už ji pak do smrti nebudete chtít slyšet, ne?
Třeba country královnu Dolly Parton fakt ne, ale jinak jsem měl zatím kliku na písničky, které po nějaké pauze zase snesu.
Co jste ve svém profesním životě musel nejvíckrát opakovat?
V divadle ABC dvěstěpadesátkrát Charleyovu tetu. A s naší kapelou Hamleti Želvu od Olympiku. Ale sám Petr Janda ji musel opakovat mnohem víckrát, to musí být taky na hlavu.
Co je v Tváři pro vás nejdůležitější do sebe dostat z umělce, kterého máte napodobit?
Všechno je stejně důležité. Výraz. Intonace. Text. Jsou to spojené nádoby, nemůžete jedno vyřadit nebo předřadit. Všechno musím točit neustále dokola, zkoušet znovu a znovu, jako když jsem závodil na okruhu. Uděláte v jedné zatáčce chybu, dalších patnáct projedete správně. Pak dojedete znovu do té, co jste ji předtím pokazila, projedete ji správně, ale při vzpomínce na předchozí kolo zkazíte tu další. Ale jedete zas a zas. Okruhové závodění je stejný dril jako tohle. Chyba v první sloce, v dalším kole ve druhé, v dalším kole v refrénu. Pořád dokola se to piluje a piluje.
Dovedl jste si představit, do čeho jdete?
Ne. Loni jsem koučoval sestru Adélu, to jsem byl pořád chytrý jako rádio a na všechno jsem měl tisíc odpovědí. Teď jsem do toho zahučel sám až po uši, nečekal jsem, jak náročné to je. Je to jiné zkoušení než to divadelní, kde máte osm týdnů. Nejdřív se jede text, pak až přijdou rekvizity. A jak říká stará herecká pravda, jakmile vezmete do ruky rekvizitu, celé se to rozpadne. Tak se to skládá znovu na jevišti, s rekvizitami, v kulisách, v kostýmech. Tady je to zhuštěné do jediného týdne. Dotočí se díl a ráno znovu! Další text, další melodie, další choreografie. Do toho tisíc SMS a organizačních pokynů. Jedna produkce dělá zpěv, jedna tanec, další herectví,