Osm dní smutku. Dlouhé loučení s TGM

„To kalné ráno si pamatuj, mé dítě!“Ten verš se opakuje jako refrén v básni, kterou Jaroslav Seifert oplakal Masarykovu smrt. První československý prezident zemřel před 80 lety, 14. září 1937, v Lánech na zánět plic.

Nad Hradem zavlála černá vlajka a následující dny zaplavily noviny a časopisy nekrology, ale také zpravodajství o všem, co se skonem souviselo. Přestože v době smrti nebyl už druhý rok prezidentem a na Hradě úřadoval Edvard Beneš, všechny noviny o něm píší jako o prezidentovi. „Zemřel muž, jemuž se dostalo nejkrásnějšího úkolu: budovat svobodný stát pro svůj národ,“psal třeba Zpravodaj.

Na Hrad v těchto dnech také doslova pršely kondolence. První přišla od francouzského prezidenta Alberta Lebruna, pak z Polska, Litvy, Švýcarska... Řada z nich byla od korunovaných hlav, od králů bulharského, albánského, rumunského nebo císaře japonského. Napsal samozřejmě i americký prezident Roosevelt nebo britský premiér Anthony Eden.

Masarykovo nabalzamované tělo bylo nejprve vystaveno v Lánech. Posmrtnou masku zemřelému sejmul a odlitek levé ruky zhotovil sochař Vincenc Makovský. Balzamování provedl profesor Heřman Šikl. Trvalo mu to celou noc.

Poslední cesta prezidenta vedla nejdříve v pátek 17. září z Lán do Prahy. Ostatky byly převezeny automobilem a pak vystaveny na Hradě ve Sloupové síni. Do Prahy směřovala řada mimořádných vlaků. Ministerstvo železnic dokonce povolilo padesátiprocentní slevu všem, kteří jeli do Prahy poklonit se ostatkům prezidenta. Rozloučit se s Masarykem přijel do Prahy možná až milion lidí.