Moc se skrývá v jazyku. Alespoň u skvělého Bineta

Alena Slezáková redaktorka MF DNES

Dne 25. února 1980 srazilo v jedné pařížské ulici slavného literárního kritika a sémiotika Rolanda Barthese auto. Vědec, který se ve chvíli karambolu vracel z oběda s prezidentským kandidátem Françoisem Mitterrandem, o měsíc později v nemocnici zemřel. Kolem této historické skutečnosti rozehrál francouzský spisovatel Laurent Binet v románu Sedmá tam a zpátky. Pohyb je neustálý, aby to lidi nenudilo.“

Na rozdíl od O2 areny před dvěma lety se ale zpěvák nad Strahovem neproletí. „Není to finančně možné. V prostoru bez střech je létání opravdu drahé,“vysvětluje. „Budeme ale létat po pódiu, zleva doprava, dopředu i dozadu,“vtipkuje basák Nikolaj Arichtev.

Největším nepřítelem kapely se funkce jazyka oslňující férii. Účinkují v ní mimo jiné přední intelektuálové té doby Michel Foucault, Jacques Derrida, Gilles Deleuze, Umberto Eco, Louis Althusser, plejáda francouzských politiků, Jurij Andropov, bulharští agenti s otrávenými deštníky – a také Roman Jakobson. Právě on definoval sedmou funkci jazyka, trojsloví, které Binet použil jako titul knihy.

Thriller i groteska

Binet okouzlil čtenáře už románem HHhH, inspirovaným atentátem na Heydricha, a Sedmá funkce jazyka nezůstává jeho pověsti nic dlužná. Text mísí detektivku či konspirační thriller s groteskními prvky a jeho hlavním hrdinou je vlastně jazyk.

Jazyk skrývající tajemství moci, jehož klíč byl údajně v dokumentu, který po nehodě někdo Barthesovi ukradl. To dobře pochopí stávající prezident Valéry Giscard d’Estaing, nařídí celou záležitost vyšetřit a dokument sehnat.

A komisař Bayard, který donutí ke spolupráci levičáckého studenta lingvistiky Simona, sice zjistí, že určitě šlo o vraždu, ale netuší, co všechno ho při pátrání potká. A kdo se do příběhu zaplete.

Něco se stalo: třeba otrávený deštník opravdu použili bulharští agenti při vraždě jednoho disidenta a Althusser uškrtil svou ženu. Něco je pozměněno, protože je to tak zajímavější: v tenisovém finále na Roland Garros v roce 1981 nezvítězil Ivan Lendl nad Björnem Borgem, ale naopak.

Mnohé je skvostně vymyšleno. Samozřejmě, že Jacquesa Derridu neroztrhali psi a že Umberto Eco nepodstoupil v záhadném klubu Logos Fraternitas slovní souboj, za který zaplatil jeho poražený vyzývatel odnětím mužských orgánů.

To jsou jen dvě z bláznivin, jimiž Binet opřádá reálné osoby, i když popis Foucaultových homosexuálních dobrodružství nemusí být příliš vzdálen realitě. Tyhle a další výrony bohaté fantazie autor proplétá s exkurzemi do filozofie, strukturalismu, sémiotiky a reálné politiky, takže vzniká třeskutá, napínavá a neodolatelně zábavná i poučná směs.

Sluší se za její vydání poděkovat nakladatelství Argo a Michale Markové nejen za výborný překlad, ale i za dodatek přibližující českému čtenáři některé osobnosti a narážky v knize.

Jak známo, ve francouzských prezidentských volbách roku 1981 porazil Mitterrand Giscarda. Kdo ví, jak to s tou sedmou funkcí jazyka bylo... Sedmá funkce jazyka