Zase ta tíha... Ale de Bakker ani tak nezpůsobil debakl

Zápisník Miroslav Němý reportér MF DNES v Haagu

Kousek od pobřeží Severního moře se počasí mění skutečně typicky nizozemsky: chvíli hustý déšť, chvíli silný vítr, chvíli azuro. Platí úsloví, že se zde hodí deštník i sluneční brýle zároveň.

Do haly Sportcampus v Zuiderparku pochopitelně nezatéká ani nepraží, ale v úvodní den baráže o setrvání mezi elitou Davis Cupu to od lídra týmu Jiřího Veselého i tak byla příliš rozlítaná podívaná, skoro až kopírující počasí v Haagu.

Zase se ukázalo, jakou má tradiční soutěž magii – a zároveň zrádnost. O pohár pojmenovaný po Dwightu F. Davisovi se hraje již od roku 1900 a zápasy dokážou mazat rozdíly; žebříček ATP občas působí jen jako doplňkový faktor. Některým tenistům boj za národní barvy vyhovuje, jiné svírá zodpovědnost. Třeba Veselého. „Vždycky říkal, že je nervózní. Ale já věřím, že konečně prodá to, co umí,“pronesl po losu kapitán Jaroslav Navrátil. Veselý nezažívá ani výjimečnou, ani příšernou sezonu. Rozhodně umí daleko, daleko víc. Ale vyhrál. Vyhrál z dřiny, často skoro až z trápení.

Proti de Bakkerovi měl žebříčkově k dobru téměř 350 míst; byť nizozemská dvojka nemá aktuálně pozici odpovídající svým schopnostem, prohrát s ním by byl v tomto případě debakl (či debakker, chcete-li).

Veselý si v daviscupových singlech zlepšil bilanci na 5-7, ale do výher se mu pořád počítají i triumfy za rozhodnutého stavu.

Pesimisté nad ním už v bitvách za Česko budou lomit ruce dopředu, optimisté možná namítali: vždyť to lze změnit ještě teď v Nizozemsku, třeba v nedělním boji jedniček proti Robinu Haasemu. Ale na ten už ani nemusí dojít. Veselého výhra zrozená v potu a boji totiž po triumfu Rosola ještě nabyla na ceně.