Evropský den
Němečtí voliči v neděli určí další směr Evropské unie. Zabodují protestní strany?
Možná to dopadne jinak, než se zdá.
„Země je tak rozdělená jako nikdy předtím a Alternativa pro Německo (AfD) je nyní jako stupnice Richterovy škály. Čím víc hlasů v nedělních parlamentních volbách dostane, tím větší zemětřesení můžeme v následujících letech očekávat,“ domnívá se Tobias, dlouholetý sympatizant a volič AfD.
Své celé jméno si nepřeje zveřejnit, ostatně o jeho politických preferencích nemá ponětí ani většina jeho kolegů a kamarádů. V liberálním a levicově orientovaném Berlíně by takové přiznání bylo společenskou sebevraždou.
Zejména v týdnech před nedělními parlamentními volbami Němci často slýchají, jak dobře se zemi daří: ekonomika roste, nezaměstnanost klesá, životní úroveň je vysoká. S tímto tvrzením, které zosobňuje především CDU kancléřky Angely Merkelové, ale zdaleka ne všichni Němci souhlasí. Zejména mezi voliči krajně pravicové AfD, ale i krajně levicové Levice je rozšířená skepse a nespokojenost se současným stavem. A to je i důvod, proč v neděli dají svůj hlas právě těmto protestním stranám.
„Zejména v souvislosti s AfD se stále mluví o migrační krizi, ta je ale jen špičkou ledovce. Její voliče zajímají především problémy, které dlouhodobě nikdo neřeší a jimž se vládní strany setrvale vyhýbají: chudoba starých lidí a matek samoživitelek, zhoršující se pracovní podmínky a nedostatečné mzdy v nejnižších profesích, problémy ve struktuře vzdělávacího systému nebo příliš nízké důchody,“vyjmenovává Tobias důvody, proč zejména chudší Němci dají svůj hlas stranám na okraji politického spektra, u nichž doufají, že se opomíjeným problémům začnou důsledně věnovat.
AfD má podle posledních předvolebních průzkumů velkou šanci umístit se na ostře sledovaném třetím místě.
Podle předvolebního průzkumu veřejnoprávní stanice ZDF posílila AfD o procentní bod a mohla by získat jedenáct procent hlasů. Svobodní demokraté (FDP) zůstávají stabilně zhruba na 10 procentech, postkomunistická Levice se drží přibližně stejně a na chvostu pak Zelení.
Jsou to právě voliči Levice, ale také socialistů (SPD), kteří se na poslední chvíli rozhodli podpořit AfD. Socialistům během posledních dní ubylo 1,5 procenta voličů.
Jeden z možných a pravděpodobných scénářů povolebního uspořádání, který liberálním Němcům nahání obavy, zatím vypadá následovně: krajně pravicová AfD, kterou někteří přímo označují jako „nacistickou“, skončí na třetím místě a socialisté jen s o něco více než 20 procenty sice na druhém místě za CDU, nicméně na svém historickém minimu.
Otázkou zůstává, zda taková situace bude začátkem dramatických a nepříjemných změn, nebo zda bude spíše příležitostí pro nový začátek, který po dosavadních třech obdobích s Angelou Merkelovou rozvíří stojaté vody německé politiky – zamýšlí se v titulním článku liberální časopis Die Zeit.
„Já volím Levici“
Stojan s novinami v trafice nedaleko náměstí Rosa-Luxemburg-Platz v berlínské čtvrti Mitte je v podvečer už skoro prázdný. Jsou tu poslední výtisky, tedy ty německé, tureckých je stále dost. Je tu ještě německá verze francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo, levicově orientovaný Der Freitag a tlusté vydání týdeníku Die Zeit. Titulní strany všech mají jediné téma: volby.
„Slečno, tady u pokladny mám ještě Der Spiegel,“volá zpoza pultu turecký prodavač, když vidí štos novin, který držím v ruce. Nestává se běžně, aby tu někdo jen za noviny nechal téměř dvacet eur, a začínáme se proto bavit o politice.
„Ano, půjdu volit, je to důležité,“říká německy s přízvukem asi padesátiletý Ali. „Budu volit Levici, skoro vždycky jsem ji volil.“Je to podle něj strana, která dokáže zaručit sociální spravedlnost, navíc lépe než socialisté. „SPD jsem několikrát také volil, ale Levice mi je bližší.“Je vidět, že ho politika zajímá. Když dojde řeč na Angelu Merkelovou, trochu si povzdychne. „No jo, co se dá dělat. Nikdo jiný tam není. Ale já ji volit nebudu.“
„Je třeba začít spolu mluvit“
„Ještě nikdy za posledních dvacet let nebylo tak jednoduché udělat správné rozhodnutí,“říká mi k zítřejším volbám 35letý Peter, který pracuje jako překladatel z angličtiny. „Situace je teď celkem jasná a to hlavní je, aby nacisté získali tak málo procentních bodů, jak to jen bude možné.“O politice se běžně nebaví, teď ale přesvědčuje své známé, aby šli volit.
To Tobias stojí na opačné straně. „Ani bych se nedivil, kdyby teď v neděli AfD dostala výrazně nad deset procent,“uvažuje. „Předvolební průzkumy se totiž podobně jako v případě brexitu nebo vítězství Donalda Trumpa i nyní mohou mýlit. Mnoho voličů si vzhledem k tabuizaci strany nechává své sympatie vůči ní pro sebe.“
Tobiasovi je kolem čtyřiceti, je vzdělaný, sečtělý a zajímá se o současné politické dění doma a ve světě. Několik let žil a pracoval v Británii, nyní je znovu v Berlíně, odkud pochází. Na první pohled to není typický volič AfD.
Kdo je ale jejich typický volič? „Jsou to úplně normální lidé, jen mnozí z nich si to nechávají pro sebe.“
Kdyby se Tobias s Peter setkali osobně, došlo by nejspíš na pěstní souboj. Oba zosobňují hluboký předěl v německé společnosti, jenž sice na první pohled není příliš zřetelný, zato je dlouhodobý a neřešený.
„Tato situace není trvale udržitelná,“domnívá se Tobias. „Lidé spolu budou muset zase začít znovu mluvit. Ale jestli se to podaří během dalších voleb, nebo za dalších deset patnáct let... kdo ví.“