Referendum Katalánců: nervy v Madridu i EU
Odpočítávání času do chystaného zítřejšího referenda v Katalánsku, které má rozhodnout o jeho nezávislosti na Španělsku, je stále dramatičtější.
Španělská vláda chce, aby referendum vůbec neproběhlo, je podle ní nelegální. Katalánská vláda naopak hodlá referendum uspořádat „za jakýchkoli podmínek“.
Mnozí si přitom všímají toho, že Evropská unie, pro niž je hlasování rovněž extrémně významné, se v této krizi téměř zdržuje komentářů.
Představitelé Unie sice už dříve uvedli, že respektují zákony Španělska, a pokud by Katalánsko dospělo k nezávislosti, ocitlo by se mimo ni. S tím však katalánští činitelé podle všeho předem počítali a tyto formulace rozhodně nemohou referendum rozhodnout.
Brusel však nyní odmítl komentovat i sílící výzvy, aby se ujal zprostředkování usmíření mezi Madridem a Barcelonou. A aby se vyjádřil k „nedemokratickým metodám“, jako je například zablokování internetových stránek zastánců referenda.
Nechuť jakkoli zasahovat do vyhroceného sporu zazněla i ve včerejším vyjádření předsedy Evropského parlamentu Antonia Tajaniho z estonského Tallinnu, kde se konal summit Evropské unie.
„Spor je vnitřním španělským problémem, s kterým můžeme dělat jen málo. Je to konflikt, který si musí tamní obyvatelé vyřešit sami,“prohlásil.
Pozorovatelé však upozorňují, že případný úspěch katalánského referenda by pro Brusel znamenal když ne těžkou porážku, tak předzvěst mnoha dalších komplikací. Po britském brexitu by to byl mimochodem další okamžik, kdy by se musely překreslovat hranice EU.
A zároveň by to byla de facto další velká rána jedné z hlavních vizí, na nichž je Evropská unie založena – na tom, že její existence utlumí na kontinentě nacionalistické vášně hrozící konfliktem. Dá se říci, že se to Unii dosud daří na úrovni států, ale nacionalistické napětí jako by se přesunulo do nitra členských zemí.
Kromě případu Katalánska to naznačují i skotské snahy o nezávislost na Británii, či spíše sílící než slábnoucí problémy mezi Vlámy a Valony v Belgii.
Katalánská krize by mohla řadu těchto vnitrostátních národnostních sporů oživit či zesílit – není náhodou, že na obranu práva Katalánců na referendum, které jim Madrid odpírá, se v posledních dnech postavili mimo jiné zástupci Skotska nebo Baskicka, dalšího španělského regionu, jehož snaha o nezávislost vyústila hlavně v 90. letech minulého století v krvavý konflikt.
Proč nesmí být referendum?
Nejvíce diskusí nyní v souvislosti s katalánským referendem budí extrémně tvrdý postup, který španělská vláda zvolila. Nebylo by rozumnější nechat referendum proběhnout a použít sílu až poté, kdyby se region vzpíral rozhodnutí, že hlasování bylo nezákonné?
Pro tuto variantu by mluvil i fakt, že separatisté v Katalánsku by ve zcela regulérním referendu zdaleka neměli vítězství jisté. Při posledních regionálních volbách sice v tamním parlamentu získaly převahu separatistické strany, ale jen díky volebnímu systému – podpořilo je „jen“48 procent voličů. Až donedávna přitom průzkumy naznačovaly, že mírně navrch mají odpůrci nezávislosti – nesmí se zapomenout, že velkou část nynějších obyvatel Katalánska tvoří lidé z jiných částí Španělska, kteří se sem přistěhovali za prací. Nynější posun v průzkumech k rozložení sil „půl na půl“pak mnozí považují právě za reakci na příliš tvrdý postup ústřední vlády v Madridu.
Podle všeho však k nekompromisnímu postupu premiéra Rajoye přispěla i zkušenost z britského referenda o vystoupení z EU. Od tohoto hlasování, které většině pozorovatelů přineslo šok, vzrostly obavy z referend nejen ve Španělsku na maximum.
Vize katalánských separatistů je rovněž hodně nekompromisní: pokud v referendu zvítězí jejich postoj (a to se předpokládá samo sebou, protože velká část odpůrců bude zřejmě hlasování ignorovat), má být do osmačtyřiceti hodin vyhlášena nezávislost.
Navzdory zákazům z Madridu hodlají separatisté v Katalánsku v neděli otevřít tisíce volebních místností po celém regionu. Oznámil to včera mluvčí regionální vlády. „Nakonec budeme mít 2 315 volebních místností,“řekl novinářům mluvčí Jordi Turull a vybídl přibližně 5,3 milionu voličů k účasti.
Katalánský premiér Carles Puigdemont mezitím vyzval španělskou policii, aby se během nedělního referenda chovala profesionálně a ne agresivně a podle politických rozkazů z Madridu. „Nevěřím, že se vyskytne někdo, kdo by chtěl vyprovokovat násilí, které by poškodilo bezchybnou pověst mírumilovného katalánského hnutí za nezávislost,“řekl. Reagoval tak mimo jiné na obavy vyjádřené samotnými policisty, že příkaz Madridu zablokovat volební místnosti může vést k nepokojům.
Existuje vůbec nějaký prostor pro kompromis?
Taktikou španělské vlády je nyní udělat vše pro to, aby Katalánce přešel sen o nezávislosti. „Pokud plán na referendum zkrachuje, můžeme začít jednat,“řekl listu Financial Times španělský ministr hospodářství Luis de Guindos. Předpokládá se, že by se „usmiřovací“jednání týkalo především zmenšení nepoměru mezi tím, co Katalánsko odevzdává zbytku země, a tím, co region odtud dostává. Ale až někdy po neděli.