Jak se dělá náhradní Epopej
Kdyby se s Muchovými obrazy něco stalo, zůstane po nich aspoň nesmírně podrobná virtuální kopie.
Namalovat cyklus dvaceti pláten Slovanské epopeje trvalo jejímu autorovi Alfonsi Muchovi téměř dvě desetiletí. Její digitalizace byla o poznání rychlejší. Fotografovi Janu W. Drnkovi to trvalo šest týdnů. Výsledkem unikátního projektu je precizní nasnímání všech pláten ve velmi vysokém rozlišení, které zaznamenává každý detail slavného českého díla.
„Oslovilo mě nakladatelství Albatros, jestli bych neměl nějaký nápad na knížku, dílo z oblasti umění. Velkoplošnou fotografií se už dlouho zabývám. Navrhl jsem Slovanskou epopej a nápad se líbil,“vysvětluje fotograf, jak se ke snímání díla dostal.
„Epopej tehdy odlétala na výstavu do Japonska. „Napadlo mě, že by bylo dobré, kdyby měla kopii, zálohu, pro jistotu, kdyby třeba náhodou došlo k nějakému poškození Muchova díla,“dodává Drnek.
Kromě kvalitního technického vybavení bylo třeba myslet i na organizaci náročného snímání pláten, která musela koordinovat s běžným chodem Národní galerie, kde byla plátna patřící hlavnímu městu tehdy vystavena. „Musím říct, že Národní galerie v Praze nám vyšla maximálně vstříc,“popisuje Drnek.
Pracoval v galerii každý den, tedy přesněji noc a také celé pondělí, kdy je zavírací den. „Pro všechny členy týmu, kteří se na digitalizaci Epopeje podíleli, to byl nesmírně náročný měsíc,“vzpomíná. „Pocit mezi plátny v noci za naprostého ticha byl velmi zvláštní. Řekl bych až posvátný. Navíc celá expozice byla mistrovsky navržena a realizována a monumentálnost Muchova díla výrazně umocnila. Taková místa, ať už v galeriích, muzeích, či ve svatyních a chrámech, mají nějakou společnou energii,“dodává fotograf.
Přefotit jedno plátna znamenalo pořídit desítky, stovky fotografií a pak je v počítači spojit do jednoho snímku. „Nejtěžší bylo připravit metodiku, vymyslet matematický model, jak to celé udělat,“popisuje. A zatímco v Tokiu statisíce návštěvníků včetně císařské rodiny obdivovaly Muchovu genialitu a historii Slovanstva, Drnek trávil dlouhé hodiny u počítače.
„Půl roku trvalo všechno zpracovat, pospojovat v počítači,“dodává. O monumentalitě Muchova díla i o Drnkově práci svědčí čísla – jeden obraz se musel nasnímat na 150 až 250, někdy až na 350 záběrů. I s různými testy vzniklo přes 20 tisíc snímků. Data z jednoho nafoceného plátna o rozměrech 810 × 610 centimetrů zabrala 60 GB paměti počítače.
Jak zmenšit monument
Výsledek už ocenili restaurátoři, mohou si sednout k počítači a vidí tam každý tah štětcem v detailu. Běžný návštěvník by si dílo na obrazovce podle něj příliš neužil.
„Celá Epopej působí nejvíc vcelku. Teď hledám cestu, jak tu monumentalitu přenést do menšího rozměru, pro účely publikace,“popisuje.
Fotograf teď zná dílo jako málokdo. Žádný převratný objev nebo chybu mistra se mu však odhalit na plátnech nepodařilo. Nebyl čas hledat detaily, plocha dvacítky obrazů je totiž 650 metrů čtverečních.
„Kdybych je chtěl podrobně prohlédnout, tak by mi to trvalo další rok,“vysvětluje. Žádný skrytý autorův „vtípek“, jako je třeba známá moucha na koleni Madony na slavné Dürerově Růžencové slavnosti, tak nebyl odhalen.
Dílo je namalováno z pohledu člověka stojícího před obrazem. „Ve výši očí je propracování detailu větší než v šesti metrech,“popisuje. Z jeho laického pocitu jsou mezi plátny velké rozdíly, je poznat, že Alfons Mucha strávil jeho malováním osmnáct let. Většina cyklu vznikala v letech 1912–1923 ve velkém ateliéru na zámku Zbiroh, který si Mucha kvůli tomu pronajal od knížete Colloredo Mansfelda. Epopej je podle něj úžasné dílo, které však vyvolává zvláštní pocity. „Čím později namalované plátno, tím temnější,“říká. Veselých momentů prý v Epopeji mnoho není. „Hordy nájezdníků, umírající Komenský, válečné výjevy plné mrtvých,“popisuje Drnek.
Jan W. Drnek se fotografii věnuje bezmála padesát let. Své znalosti předává studentům na katedře grafického designu britské univerzity Prague College. Ve své tvorbě se zaměřuje na náročné techniky panoramatické velkoformátové fotografie.