Kde je draho a kde levno

Ubytování není jediné, co náklady pro cizince žene v Angole nahoru. Kvůli obavám o bezpečnost musí zahraniční firmy svým zaměstnancům platit minimálně dva hlídače. Standardem je také šofér a kuchařka. Děti studují na soukromých školách se západními kantory, kam kromě bělochů chodí potomci režimních papalášů. Školné se pohybuje v desetitisících dolarů.

Pak jsou tu vysoké ceny potravin. Země, ač je úrodná, má naprosto zanedbané zemědělství. Statisíce hektarů polností se nedají zorat, protože v hlíně zůstávají jako připomínka občanské války miliony nášlapných min.

Vše zhoršuje všudypřítomné úplatkářství – v žebříčku Transparency International o vnímání korupce skončila loni Angola na 164. místě ze 176 států. Například jedno avokádo vyjde v Luandě na pět dolarů, byť na venkově se dá za takovou sumu koupit padesát kusů. Jenže cenu navyšuje to, že během převážení produkce do centra musí přepravce mnohokrát dát všimné policejním a vojenským hlídkám.

Pětasedmdesátiletý dos Santos, který se z marxisty změnil na podpůrce trhu bez přívlastků, a který po 38 letech vlády v těchto dnech předal moc vybranému nástupci Joao Lourencovi, mnohokrát sliboval diverzifikovat hospodářství a z Luandy učinit africkou odpověď na Dubaj. Ale byly to jen plané řeči. Podnikat je v Angole kvůli množství byrokratických požadavků téměř nemožné – podle indexu snadnosti podnikání za rok 2017, který vydává Světová banka, je africká země až na 180. místě mezi 190 státy. A tak dále zůstává závislá jen na ropě a v menší míře na diamantech. 1. Luanda 2. Hongkong 3. Tokio 4. Curych 5. Singapur 6. Soul 7. Ženeva 8. Šanghaj 9. New York 10. Bern 200. Minsk 201. Karáčí 202. Sarajevo 203. Monterrey 204. Tbilisi 205. Blantyre 206-7. Windhoek 206-7. Skopje 208. Biškek 209. Tunis Angola Čína Japonsko Švýcarsko Singapur Jižní Korea Švýcarsko Čína USA Švýcarsko Bělorusko Pákistán Bosna Mexiko Gruzie Malawi Namibie Makedonie Kyrgyzstán Tunisko