Politika v čase slabých médií
Politici si zvykli, že nemusí stát „čelem k masám“. Zodpovědnost za činy nahradila slova. Slova nahradily obrázky, retušované imagemakery. Technologický pokrok přinesl kulturu dostatku, preferuje se zábava před pravdou.
Byly doby, kdy silná média sjednocovala společnost. To bylo v době, kdy po jejich odhaleních padaly vlády, mýtus o hlídacím psu demokracie se snažily naplňovat a měly monopol na informace.
Tehdy imperativem a řemeslnou ctí byla pravda. Padni komu padni. Velké ideje ovládaly mysl lidí. Marshallův plán pomohl postavit Evropu. Doktrína liberální svobody porazila socialismus.
Jak šel čas a technologický pokrok, role médií se měnila, aniž si to novináři uvědomili. Padl socialismus. I monopol médií padl. Vznikl internet, sociální média. Novinářem či komentátorem se už může stát každý. Pravdu nahradila exotičnost, zajímavost, prémie se dávají za čtenost, lajky a rychlost.
Z deníků se staly vteřinovníky, z týdeníků deníky vycházející jednou týdně. Stačí to. Text nahradily obrázky. Zadavatelé reklamy nestojí o pravdu, ale o zásah cílové skupiny.
Preference hravosti
A jsou to oni, kteří platí novináře. Ti si zvykli, že pravda je nezajímavá. Politici si zvykli, že nemusí stát „čelem k masám“. Stačí hovořit s novináři. Zodpovědnost za činy nahradila slova. Slova nahradily obrázky, retušované imagemakery.
Technologický pokrok přinesl kulturu dostatku, ba nadbytku, a od potřeby popisu reálií pro orientaci a vytváření názorů lidé přešli na preference hravosti a zábavy.
Každý si může nastavit pozadí svého monitoru, může si vymalovat byt, jak chce, a obléci si, co chce. „In“je to, co je v záruce. Pak to přestane fungovat. Politici nikoho nezajímají, protože „všetci kradnú“a nabízejí tytéž zatuchlé sliby, které neplnili 25 let, i když měli možnost.
A protože systém „demokratických“voleb je nastaven na 51 procent, střídají se vratké vlády bez velkých idejí s jinými vládami bez velkých idejí. Malých idejí je tolik, že si je nepamatujete stejně jako ministry. Během čtyř let nelze z politického amatéra, vytaženého za uši z lidu jako králíka z klobouku, vytvořit dělného profesionála, který bude realizovat strategii a dokončí ji výsledkem, který bude lidem viditelný a prospěšný.
Během čtyř let nelze realizovat žádnou strategii, jen se utápět v operativě. Proto koncepty z politických programů nerealizuje nikdo. Bitva o voliče se koná sliby malých dárků.
Jedni zjednoduší daně, druzí přidají učitelům, třetí pomohou zemědělcům s dotacemi a čtvrtí zachrání bobra. Velké strategie realizují pro svůj zisk jen velké společnosti mající velké peníze a nevolené vedení.
Pak se řekne, že stát je třeba řídit jako firmu. Ano, je to pravda. Proč to doteď nešlo, nikdo nezkoumá. Pokud v nějaké zemi existuje vláda tak dlouho, aby mohla realizovat dlouhodobou strategii, zaplatí se nějací nespokojenci a dá se jim návod, jak ji svrhnout pod záminkou, že je málo demokratická.
Když se vláda brání svržení, nastoupí mezinárodní embargo, které spolehlivě zafunguje jako kdysi CoCom. Koordinační výbor pro mnohostrannou kontrolu exportu byl zřízen jednostranně Západem během studené války, aby zabránil exportu pokročilých technologií a aby se zabránilo podpoře socialismu západním výzkumem.
Východ však žádný takový výbor nezřídil. Třeba Toshiba a Kongsberg z Norska prodaly v letech 1982 až 1984 osm počítačem řízených vrtaček do SSSR, což bylo porušení omezení CoCom. Následovaly sankce. Seznam omezení existuje doteď.
Hlídací psi demokracie dnes žerou odpadky z panského stolu a válí se na kanapi v předpokojích stále více mocných mocných, jejichž jména ani neznáte, přestože ovládají vaše životy. Nebo přímo přecházejí do jejich služeb a plní útvary pro řízení komunikace s veřejností a vytváření příznivého obrazu politiků u voličů.
Svoboda ani hlad nás netrápí
Dokud jsme neměli svobodu nadávat na vládu, toužili jsme po ní a usilovali o ni. Dnes máme všichni svobodu říkat, co chceme, číst a psát, co chceme.
Máme informace z domova i z celého světa během vteřiny v tabletu či mobilu. Můžeme vidět války on-line. Máme svobodu myslet si, co chceme. Nejen o válkách, ale i o mrtvých. Máme dokonce svobodu nemyslet si nic nebo nemyslet vůbec.
Svoboda nás netrápí. Ani hlad většinu z nás netrápí. Netrápí nás ani špatné svědomí z toho, že jiným svobodu nedáváme, ale bereme. Stačí, když máme banány a levný roaming.
Napsaných slov je tolik, že je už nikdo nečte či nestihne přemýšlet nad jejich smyslem a dopady. Politici žvaní a žvaní, lidé je volí a volí. Naše jistoty se nemění. Všem je dobře.
Jen těm, kterým v žaludku kručí, nikdo neporadí, jak ven z dluhové pasti, jak zvýšit svou cenu na trhu práce. Sami nezmůžou nic a o jejich špatně placenou práci stojí gastarbeiteři, ochotní pracovat za ještě méně.
Nikdo nerozbije ten skleněný strop, který ho dělí od spravedlnosti. Ať vládnou modří, nebo oranžoví. Proto stále víc lidí nechodí k volbám. Nevoliče nikdo neoslovuje, protože kupují ideje i chleba z výprodeje.
Předvolební politická válka v době slabých médií a všeobecného dostatku vypadá jako selanka, byť provázená korupčními skandály a spektakulárními zatčeními sprostých podezřelých, které pak soud po volbách osvobodí. Je jedno, kdo na ty čtyři příští roky zvítězí. Vy se lépe mít nebudete.