Taková normální rodinka Natálie Kocábové
V předvečer pohřbu babičky svolává matka (Bohdana Pavlíková) k rodinné večeři všechny členy své rodiny. Chce, aby alespoň při této příležitosti byly všechny sváry zapomenuty, aby se všichni ukázali jako členové jednoho hnízda, a také chce všem představit svého nového přítele.
Na jednoduché zápletce postavila spisovatelka a hudebnice Natálie Kocábová svou hru Pohřeb až zítra, v níž reflektovala některé osobní rodinné zkušenosti a kterou využila jako dobrý základ pro napsání svižných dialogů, rodinných přestřelek a vtipných situací. Ve Švandově divadle kus zrežíroval tamní ředitel Daniel Hrbek.
Do domu míří dvě dospělé sestry – Andy a Tess v podání Natálie Řehořové a Beáty Kaňokové. Ač jsou každá jiná, obě právě stíhá stejné trauma rozchodu. Andy je impulzivní, její spontaneita a nevymáchanost dokážou být sympatické i otravné zároveň. Kocábová zřejmě právě do ní vetkla své alter ego a propracovaností postavy tak dobře hrající Řehořové práci hodně ulehčila.
Je to i vaše rodina
Tess Beáty Kaňokové je tišší, což ovšem neznamená, že uvnitř nevře podobně jako Andy. K tomu je třeba připočíst lehce zženštilého bratra Mikiho (kterým autorka i herec Cyril Dobrý lehkou zkratkou vystihli prototyp dnešního mladíka) a hlavně otce, zestárlého rockera. Toho skvělý Robert Jašków podává jako zralého muže navenek se snažícího předstírat autoritu a nadhled, uvnitř se však topícího ve zcela stejných problémech jako zbytek jeho rodiny.
Klidná postava přeslušnělého matčina přítele Jiřího pocházejícího z Íránu pak celé této sršaté sestavě slouží jako otloukací panák a záminka k žertům. Kocábová hru napsala lehkou rukou, její dialogy mají švih i vtip. V podobném duchu pak Hrbek režíruje své herce, kteří své promluvy dokáží pointovat a po několika reprízách dobře vědí, kde se publikum bude smát. Celkově se tak povedla dobrá konverzační komedie, která překvapí svou vyvážeností. Zatímco v jednu chvíli umí publikum pobavit, v té další nezapomene bolestivě píchnout.
Může to být i vaše rodina, hlásá smíchovská scéna. A vlastně proč ne, když odmyslíme do extrémů hnané charaktery, dialogy i situace, které divadelní příběh potřebuje, tak před sebou máme takovou normální rodinu. Obyčejnou famílii, jejíž členové se i při krvavých hádkách a zdánlivě nehynoucí nenávisti nepřestávají milovat až za hrob.