Na vlně radosti Anety Langerové je čirá radost se nést
Pokud jste moc mladý, musí vám někdo pořád pomáhat, protože je
Václav Hnátek redaktor MF DNES
Zřejmě nebude sporu o tom, že deska Na Radosti, kterou vydala Aneta Langerová v roce 2014, patří mezi nejlepší počiny na tuzemské hudební scéně za několik posledních let. Alespoň v oblasti považované za střední proud se jen málokomu povedlo dát dohromady nahrávku natolik semknutou a umělecky cennou a zároveň komerčně úspěšnou.
O tom prvním svědčí dvě Ceny Anděl, které album pobralo (a další dvě pro skladbu Tráva a videoklip k ní), o tom druhém tři sezony koncertů, které Langerová ukončí letos v prosinci. Záznam koncertu, který pod názvem Na vlně radosti vychází na CD i DVD, vznikl loni v pražském Foru Karlín a asi nepřekvapí, že i jemu se těžko něco vytýká.
Začíná intimně
Na to, že jde o po všech stránkách velký koncert, začíná až nadmíru intimně – Langerová jen sama s klavírem hraje titulní píseň poslední desky. A tak je to vlastně se vším. Ansámbl, který vyluzuje všechny ty skvělé a mohutně znějící zvuky není dvacetihlavý, ale ve skutečnosti je po většinu koncertu na scéně méně než deset lidí.
Ale zato dávají do muziky všechno. Smyčce podkreslují kompletní zvuk, ale není to taková ta duchna, kterou dokáže bigbít přikrýt třeba symfoňák. Což je tedy dané jak množstvím, tak skutečně šikovně napsaným aranžmá, které má na svědomí Jakub Zitko, dlouholetý zpěvaččin spolupracovník, jenž s ní na pódiu hraje na klávesy. Na výsledné barvě se také v první linii podílí ještě kytarista Ludvík Kulich.
Když se do toho bubeník Martin Kopřiva opře, je to místy pořádný nářez. Oddanost jednotlivých muzikantů ilustruje Adam Koller, který v rozjetém závěru Svaté Korduly jen trápí triangl. Ale má to tak být. V dokonalém kontrastu k našlapaným skladbám potom působí úplně komorně odehrané písně jako Slova z hor nebo Maják.
Znějící booklet
Langerová se svou kapelou umně namíchala skladby z desky Na Radosti se staršími kousky. Celý dvouhodinový koncert završí rovněž skvěle zaranžovaná Voda živá z první desky Spousta andělů. Na CD se vešel právě jen dávný hit z pera Michala Hrůzy a skladby z Na Radosti. Nejsem si jistý, že by se mu to líbilo. Mohl by mít pocit, že ta hudba unikla filmu. To filmaři nemají rádi.
Sympatickým bonusem je přiložený dokument Na palubě naší lodi, který dává nahlédnout pod pokličku nejen pražského koncertu, ale turné vůbec. A to formou představení jednotlivých hudebníků a jejich rolí.
Za zmínku stojí i bohatě vypravený booklet, který se při rozevření rozehraje a kromě povinných informací o nahrávkách a jejich tvůrcích obsahuje i množství více či méně působivých informací. Což není v době, kdy si každý hlídá náklady, úplným standardem. To vše dohromady dělá z koncertního filmu Anety Langerové jedinečnou událost. A hezkou tečku za jejím obdobím Radosti.
Na vlně radosti