„Někdy necháme lidi vyplakat se nám na rameni,“říká koronerka
Povolání koronera je v České republice stále něčím novým a nezvyklým. V Praze je pouze devět lékařů, jejichž každodenní prací je jezdit k zemřelým.
Petra Hátlová redaktorka MF DNES
V říjnu to bude pět let, co do ulic hlavního města vyjela poprvé auta s nápisem Koroner.
Jedním z prvních pražských koronerů je Eva Zajícová Bláhová. „K práci koronera jsem se dostala v roce 2012, tedy v úplných začátcích. Byla jsem jedna ze čtyř,“říká koronerka. Do té doby k úmrtím vyjížděli jen praktičtí lékaři. Zůstává to stále součástí jejich práce, ale vzhledem ke svému vytížení nejsou praktici schopni ohledání zemřelých zajišťovat.
Koronery do terénu vysílá dispečink pražské záchranky. Když doma či jinde mimo zdravotní zařízení zemře člověk, lidé obvykle volají na dispečink záchranky s tím, že nevědí, co mají dělat. „Pokud na základě informací dispečerka vyhodnotí, že jde o jednoznačné úmrtí, vyšle na místo ihned vůz koronera,“říká ředitel pražské záchranky Petr Kolouch. Část lidí ve stresových situacích ale jedná ukvapeně. Takže volají na dispečink s tím, že mají podezření na úmrtí, ale v reálu má postižený šanci na záchranu. V takovém případě na místo nejprve vyjíždí záchranářská posádka a dispečerka zůstává ve spojení s volajícím a radí s oživováním. Až když lékař konstatuje smrt, tak dispečink kontaktuje koronera.
„Úmrtí doma či v terénu je možné hlásit i na tísňovou linku 112, která informaci záchranné službě předá,“doplňuje ředitel. Koroner do terénu vyjíždí z Libně, mimochodem ze stejného místa, kde parkuje i záchranářský kamion Golem.
Emoce jsou součástí jejich práce
Setkání se smrtí je náročné pro laiky i pro lékaře a bez vyhrocených emocí se práce koronerů obejde jen málokdy.
„Pohybujeme se ve velmi širokém spektru událostí. Od očekávaných úmrtí souvisejících s nemocí, kde jednáme se smířenými pozůstalými, přes náhlá úmrtí velmi mladých lidí, asistujeme u sebevražd a nehod nejrůznějšího druhu. Ve všech těchto případech smrt zasáhne lidskou psychiku,“popisuje Eva Zajícová Bláhová. I pro lékaře je v těchto okamžicích náročné situaci profesně i lidsky zvládnout. Důležité je udržet v rovnováze profesionalitu a emoce. „Mnohdy jediné, co můžeme pro pozůstalé udělat, je, že je necháme se vyplakat na našem rameni. Někdy jsou události tak silné, že se člověku chce skoro plakat s nimi. I to se mi už během praxe stalo, zkrátka mi začaly téct slzy,“říká koronerka.
Emočně nejvypjatější jsou úmrtí mladých lidí a dětí. V těchto případech nezáleží na konkrétnějším věku ani na příčině smrti. Naštěstí jsou výjezdy koronerů k dětem výjimečné. „Mne výjezd k zemřelému miminku překvapil v době, kdy jsem se rozhodovala, že práci koronera vezmu na plný úvazek. Tenkrát jsem chtěla místo nástupu úplně odejít. Zůstala jsem jen díky pomoci kolegů, kteří mě psychicky podpořili,“popisuje koronerka.
V terénu sedmkrát denně
Na území Prahy slouží celkem devět koronerů a službu zajišťuje vždy jeden z nich. „Pět koronerů dělá práci na plný úvazek, čtyři mají úvazek jen částečný,“říká ředitel Petr Kolouch. Mezi koronery najdete lékaře záchranné služby, kteří v době, kdy nemají koronerskou službu, vyjíždějí k běžným případům, v týmu jsou i soudní lékaři a patologové. „Všichni koroneři mají vystudovanou všeobecnou medicínu a v počátcích práce procházejí speciálním školením na odděleních soudního lékařství. Zkušenosti získávají následně během praxe a na seminářích, které záchranka průběžně pořádá,“komentuje ředitel záchranky.
Počet událostí, ke kterým v Praze lékař–koroner vyjíždí, se pohybuje kolem 2 500 ročně. To znamená, že koroneři jdou do terénu asi sedmkrát denně. V celkovém počtu výjezdů záchranné služby jsou to přibližně dvě procenta událostí.
Veřejnost má koronery, díky zahraničním filmům spojené s vyšetřováním násilných trestních činů. V anglicky mluvících zemích tomu tak skutečně je a koroneři mají větší pravomoci. V Česku je praxe jiná. V našich podmínkách koroner pouze provádí prohlídku těl zemřelých. „Jezdíme ke všem úmrtím, ke kterým dojde mimo zdravotnická zařízení. V naší pravomoci je nařídit pitvu a máme povinnost informovat policii o podezření na násilné úmrtí. Do dalšího procesu vyšetřování ale nijak nezasahujeme, to je věc policie a soudů,“říká Eva Zajícová Bláhová.
Úlohou koronera je provést prohlídku těla zemřelého, předběžně stanovit příčinu a čas úmrtí a vystavit potřebné dokumenty pro pozůstalé. Koroneři ve většině případů pracují samostatně, bez nutné pomoci okolí. „Od pozůstalých chceme jen základní údaje o mrtvém, pokud je mají k dispozici. V práci nám nejvíc pomáhá, když je na místě i člověk bez přímé vazby na mrtvého, se kterým můžeme jednat, to vyřízení záležitostí oboustranně urychlí,“říká koronerka.