Podporujeme nejchudší země, nejvíce jich je v Africe
Lékař Martin Filipec stál v roce 2007 u založení organizace Světlo pro svět v České republice. Za sebou měl misi v Keni a několik cest do Afghánistánu.
Pane profesore, byly zážitky z těchto zemí tak intenzivní, že jste hned začal jednat, nebo jste se k nápadu propracoval postupně?
Myšlenka založit neziskovou organizaci, která by pomáhala v rozvojových zemích, vznikala postupně. Asi úplně na počátku jsem jako student očního lékařství měl v hlavě plán na vybudování mobilní nemocnice, kde by se operoval v Indii šedý zákal. Plán jsem postupně opustil, protože bylo potřeba se vzdělávat a prostě nebyl na to správný čas. Teprve v devadesátých letech jsem se zúčastnil mise do malé nemocnice v Samburu v Keni, kde jsme operovali většinou šedý zákal, a výzkumné cesty k indiánům Yanomami na hranice Venezuely a Brazílie, kde jsme zjišťovali promořenost říční slepotou. Poslední série cest v letech 2006–2007 vedla do Afghánistánu, kde jsem učil kolegy transplantaci rohovky. A právě po návratu z Afghánistánu jsem si uvědomil, že takový řekněme trochu heroický, ale současně spíš dočasný způsob pomoci je jistě chvályhodný (a například v Afghánistánu se rohovky transplantují dodnes), ale na druhou stranu jsem cítil potřebu se posunout dál směrem k vybudování solidní organizace, která funguje na širší bázi, buduje struktury a systémy, které budou fungovat i bez mojí přítomnosti. Možná že osobní satisfakce je někdy o něco menší, ale myslím, že tu je třeba hledat jinde.
V roce 2015 jsme se stali zakládajícími členy mezinárodní organizace Light for the World. Ta působila už od roku 1988, ale původně šlo o síť konfederačních partnerů z Rakouska, Belgie, Holandska. Light for the World dnes patří mezi největší evropské organizace angažující se v prevenci a léčbě slepoty a jiných postižení v rozvojových zemích. Jsem přesvědčen, že taková silná spojení na mezinárodní úrovni jsou správnou cestou, jak se pokusit zásadním způsobem změnit věci, které se zdají nezměnitelné.
Vaše pomoc směřuje především do Afriky. Proč zrovna tam?
Naší snahou je podporovat nejchudší země a regiony, kde se lidem pomoci nedostává. Země, kde podporujeme zdravotnické projekty, patří mezi ty na úplném konci žebříčku zemí podle Indexu lidského rozvoje. Není náhodou, že nejvíce je jich v Africe. Dary z České republiky pomáhají v Etiopii, Burkině Faso, Demokratické republice Kongo, Jižním Súdánu.
Pokud byste měl porovnat podmínky, v jakých operujete vy, a podmínky, v jakých se operuje v Africe. Co je důvodem, že u nás operace šedého zákalu stojí několik tisíc korun a v Africe jen 800 korun?
Podmínky v Africe jsou dnes i v těch nejzapadlejších místech zemí, kde působíme, například Etiopie nebo Kongo, nesrovnatelné s tím, jak se v Africe „operovalo“ještě nedávno. Běžná byla takzvaná reklinace čočky, při které se zakalená čočka vydezinfikovaným ostrým drátem, který léčitel zapíchl do oka, zatlačila dolů do sklivce a pacientovi se tím „vyčistila“zornička pro průchod světla. Dnes se v nemocnicích, které v Africe podporujeme, operuje za podmínek, které jsou srovnatelné s podmínkami u nás asi tak před 30 lety. Pro nás v České republice jsou dnes takové podmínky úplná prehistorie, ale pro Afriku ve srovnání s výše popsanou reklinací jde o nesmírný pokrok. Většina lékařů operuje pod nejjednoduššími mikroskopy nebo s lupovými brýlemi manuální technikou s implantací nejjednodušší, tzv. tvrdé nitrooční čočky.
Podmínky, ve kterých operujeme my, jsou ale odlišné již od indikace – u nás pacient nečeká, až oslepne, přijde dříve a operaci provedeme ve chvíli, kdy šedý zákal již zhoršuje kvalitu života. V Africe se většinou pacient dostane do nemocnice až v okamžiku, kdy už není zbytí a zcela přišel o zrak. Přestože je zákal na obou očích, často se z ekonomických důvodů operuje jen jedno oko.
Jedním z vůbec největších problémů je tu dostupnost lékařské péče, a to je jeden z důvodů, proč je šedý zákal v rozvojových zemích stále nejčastější příčinou slepoty.
Vy jste oční lékař a chirurg, je proto logické, že nejvíce peněz získaných v ČR stále ještě směřuje do budování oční péče a navracení zraku těm, kterým je operací možno pomoci. Ve světě se Světlo pro svět – Light for the World věnuje i péči o lidi s tělesným a sluchovým postižením a tomu, aby děti s postižením mohly chodit do školy. Nevadí vám, že v této oblasti jsou výsledky vidět o hodně pomaleji než při očních operacích?
To je dobrá otázka. Máte pravdu, logicky jsem chtěl, aby se naše organizace zabývala výhradně prevencí a odstraňováním slepoty. Je to zcela konkrétní a jasná práce, dá se to dobře spočítat a výsledky jsou hned vidět. Takže jsem zpočátku neplánoval naši činnost „rozmělňovat“zasahováním do jiných oblastí, ať již jsou to jiná postižení, nebo ještě od šedého zákalu vzdálenější oblast lidských práv lidí s postižením. Hlavní podnět pro rozšíření našeho záběru přišel od naší partnerské rakouské organizace, která má s touto činností veliké zkušenosti. Po mnoha diskusích s kolegy ze zahraničí i u nás doma jsem dnes přesvědčen, že je to správná cesta.