Revoluce za mřížemi
O mírnějším kriminálu pro vzorné vězně budou rozhodovat samotné věznice
Ivana Karásková reportérka MF DNES
ývalá toxikomanka Blanka K. z Prahy patří mezi ty, kteří se rozhodli na sobě zapracovat, aby se do vězení už nikdy nemuseli vrátit. Za distribuci drog vyfasovala dlouhých deset let za mřížemi, ale díky dobrému chování a odměnám ji po sedmi letech podmínečně propustili.
První dva roky strávila v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou. Tamní prostředí na ni působilo depresivně, k žádnému polepšení ji prý nemotivovalo. Až na druhý pokus se jí podařilo dostat se na specializované oddělení pro odvykání závislosti do opavské věznice. Tam po 16 měsících s pervitinem definitivně skoncovala.
„Ve Světlé se mi nelíbil pohrdavý přístup vychovatelů a dozorkyň, zato jsem si tam udělala počítačový kurz, který se mi teď na svobodě hodí. To v Opavě byl personál mnohem vlídnější. A žádná buzerace,“líčí čtyřicetiletá žena.
Blanka K. dostávala pochvaly a odměny za dobrovolné úklidy, nad rámec svých povinností šila hračky pro děti z dětských domovů a v prádelně, kde pracovala, jí mistr dával dobré hodnocení. První měsíce pobývala ve věznici s ostrahou, odtud se teprve po odpykání třetiny trestu dostala do mírnějšího typu zařízení s dozorem.
Posílí to motivaci k nápravě
Systém nového rozčlenění věznic, který začal platit od 1. října, by motivovaným vězňům jakým byla Blanka, vyhovoval víc. Odsouzeným totiž dává možnost průběh trestu významně ovlivnit svým chováním. Věznice se už nedělí na čtyři typy od nejtvrdšího se zvýšenou ostrahou, přes ostrahu, dozor a nejlehčí typ s dohledem. Zůstává pouze zvýšená ostraha a ostraha, která je rozdělena na tři stupně zabezpečení podle toho, jaké riziko odsouzení představují pro společnost. Například muže odsouzeného za úmyslný čin lze pružně umístit do lehčího typu věznice, pokud se chová vzorně a plní si povinnosti.
Postaru rozhodoval o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice soudce, což byl zdlouhavý a organizačně náročný postup. Soudce navíc nemohl svoje rozhodnutí opřít o vlastní aktuální zkušenost s odsouzeným. Nyní se to bude dít v režii věznice. Rozhodne ředitel, a to na základě doporučení odborné komise složené z devíti odborníků.
23 tisíc lidí za mřížemi
Lidé z vězeňství věří, že novinka bude odsouzené motivovat, ale nejen v tom, aby se ve vězení lépe chovali, ale aby se tam pak nevraceli. V Česku totiž zpět za mřížemi skončí sedm z deseti propuštěných.
I v USA, kde je vysoká kriminalita, je recidiva proti nám poloviční. V Německu je to asi 27 procent, Norsku kolem 20 procent.
Podle Lenky Ouředníčkové, ředitelky služeb Rubikon Centra, které pomáhá trestaným lidem, je změna nejzásadnějším krokem ve vězeňství od roku 1989. „Pokud se ji podaří naplnit v praxi, věříme, že posílí individuální přístup v práci s vězni a vytvoří příznivější podmínky pro jejich nápravu. Nutně potřebujeme snížit recidivu a s tím i přeplněnost věznic. Česko je totiž v paradoxní situaci: kriminalita klesá, ale věznice se stále více plní, aktuálně je v nich téměř 23 000 lidí,“podotýká Lenka Ouředníčková.
Bývalá servírka Blanka je už přes rok na svobodě a má práci. „Toho, že selžu, se nebojím. Vězení je místo, které vám vezme kus života, a já se o žádný další připravit nechci,“ubezpečuje.